Hvězda (Liboc) Hrad

Letohrádek Hvězda stojí v Oboře Hvězda v Praze-Liboci a patří mezi nejoriginálnější stavby období české renesance. V průběhu více než čtyř a půl století se stal svědkem významných historických proměn – od aristokratické zábavny přes vojenský sklad až po současné muzeum věnované české literatuře a kultuře.

Stavba vznikla v roce 1555 na podnětu Ferdinanda Tyrolského, mladšího syna krále Ferdinanda I. Habsburského. Ferdinand Tyrolský, dlouholetý místodržící v českých zemích, se hluboce zajímal o umění, symboliku a magii, a předpokládá se, že je autorem původního návrhu letohrádku. Základní kámen položil dne 27. června 1555 a na stavbě se postupně podíleli stavbyvedoucí Giovanni Battista Aostalli, Giovanni Lucchese, Hans Tirol a Bonifác Wolmut. Stavba byla dokončena v roce 1556. Letohrádek sloužil aristokracii k zábavám a odpočinku během lovu, a již v roce 1558 zde byla postavena i míčovna salla terena, jedna z prvních konstrukcí tohoto typu v Čechách.

Architektonické řešení Hvězdy vychází z renesančních „filosofických staveb" s bohatou symbolikou. Půdorys letohrádku má tvar šesticípé hvězdy neboli hexagramu, jež v myslitelství té doby představoval spojení dvou protikladných sil v harmonii. Stavba disponuje čtyřmi úrovněmi – suterénem, přízemím a dvěma patry – které měly symbolizovat čtyři živly. Všechny rozměry jsou vystavěny na striktní symetrii. Hlávní výzdobou letohrádku je štukovaný strop přízemí, s nímž se seznamují všichni návštěvníci. Strop tvoří 334 polí obsahujících scény z antické mytologie, zvířecí motivy a bohatou ornamentální výzdobu. V centrálním poli je znázorněn příběh Aenea, v okolních polích se odrážejí ctnosti antického světa.

Původně byl letohrádek završen vysokou jehlanovitou střechou končící zlatou hvězdou. Při švédském vpádu v roce 1648, kdy ho vyplenila vojska generála Königsmarcka, byla střecha poničena a měděná krytina odcizena. Nová střecha byla doplněna barokní lucernou. V 18. století, kdy Prusové při obléhání Prahy vyplenili oboru, ztratila ta svůj vojenský účel. Josef II. svěřil letohrádek rakouské armádě, která v něm zřídila sklad střelného prachu. Jako prachárna sloužil od roku 1785 do 1874 (s přestávkou v pruské okupaci 1866–67) a prošel stavebními úpravami včetně snížení střechy.

Po první světové válce přešla obora do správy Pražského hradu. V meziválečném období (1924–1931) byla v letohrádku expozice věnovaná československým legiím, kterou později přenesli na Vítkova. V návaznosti na druhou světovou válku proběhla v letech 1948–1951 celková rekonstrukce letohrádku pod vedením architekta Pavla Janáka. Letohrádek se stál národní kulturní památkou již v roce 1962.

Dnes Hvězda slouží Památníku národního písemnictví jako Muzeum literatury. Od roku 2000, kdy byl znovu veřejnosti přístupný po dalších rekonstrukcích, nabízí návštěvníkům stálou expozici věnovanou Ferdinandu Tyrolskému a architektuře stavby. V suterénu lze spatřit model bitvy na Bílé hoře. Historické prostory v patřích hostí sezónní výstavy, koncerty a společenské akce, čímž letohrádek zůstává živým kulturním centrem v samotném srdci pražské renesance.