Zřícenina hradu Návarov leží v severovýchodní části okresu Jablonec nad Nisou, přibližně sedm kilometrů od Železného Brodu, kde se nad soutokem řeky Kamenice a potoka Zlatník tyčí zbytky této důležité hrady. Archeologické nálezy dokládají, že oblast byla osídlena už na konci 13. století, avšak vlastní hrad vznikl až v polovině 14. století, kdy se v písemných záznamech objevuje Adam Heřman z Heřmanic. Jeho podoba byla definitivně formována za Jindřícha z Návarova z rodu Valdštejnů, který jej získal v roce 1380 a stal se jeho prvním významným majitelem.

Střídání vlastníků bylo pestrým odrazem dějin středních Čech. Po Jindříchovi následoval Jan Čúch ze Zásady, sloužící českému králi Václavu IV., pak hrad prešel do vlastnictví jiných šlechtických rodů. Roku 1469 jej dobyla vojska českého krále Jiříka z Poděbrad pod vedením Jana Zajíce z Házmburka. Od roku 1515 se hrad stal vlastnictvím rodu Smiřických, který jej držel po dobu jednoho století. Pobělohorskou konfiskací se v roce 1622 stal součástí majetku Albrechta z Valdštejna, který jej rok poté postoupil jako léno Getrude de Lamotte. Ta zavedla na panství přísná protireformační opatření, která měla zásadní důsledky pro složení místního obyvatelstva.

Vlastní zánik hradu se datinovává do třicetileté války. Roku 1643 jej svedli Švédé po statečné obraně posádky pod vedením Vincence de Lamotte, syna nové majitelky. Švédové se na hradě usadili a promítali jej jako základnu pro loupeživé výpady do okolí. Když Švédové v roce 1644 odešli, rozhodly se místodržitele v Praze na příkaz hradu zbořit, aby se nemohl opět stát švédským opěrným bodem. Zbourané stavební kámen však nebyly zmařeny – byl je využit přibližně dvacet let později při výstavbě blízkého barokního zámečku Návarov, který nechala postavit Marie Angelika Lamottová z Frintroppu, provdaná Nounkelová. K zámečku patřila i kaple Nanebevstoupení Páně.

Stavební podoba hradu vypovídá o jeho dlouhém vývoji. Jednalo se zřejmě o bezvěžové sídlo s plášťovou zdí, kde jádro chránila masivní obvodová hradba postavená na vrcholu skály na severní straně. Vstup do jádra byl chráněn kulisovou branou, jižní stranu pak uzavíral parkán s vnějšími liniemi opevnění. Uvnitř se nacházely dvě budovy vymezující nádvoří. Po dojetí hradu v roce 1469 bylo přidáno další opevnění využívající přirozené skalní útvary, s bašticemi zesilujícími východní části hradby.

Zřícenina byla v roce 2019 podrobena celkové konzervaci, jejímž cílem byla záchrana kulturní památky pro budoucí generace a její dostupnost pro veřejnost. Dnes je přístupná po zeleně značené turistické trase vedoucí z osady Návarova do údolí Kamenice, kde se napojuje na modře značenou Palackého stezku mezi Plavy a Držkovem. Zbytky hradu jsou otevřeny pro návštěvníky od prvního dubnového týdne až do konce října, což umožňuje návštěvníkům seznámit se s bohatou minulostí tohoto středověkého opevnění.