Osiky představují jednu z mála doložených gotických pevností, která se dochovala pouze jako terénní pozůstatky. Hrad se nachází v katastrálním území Synalov v okrese Brno-venkov, nedaleko obce stejného jména. Fyzické stopy, které z něj zůstaly, jsou chráněny jako kulturní památka České republiky. To, co jej činí zvláště fascinujícím, je absence písemných pramenů – půdorys v terénu tak mlčí o svém minulém životě v tichosti kamene a země.

Datování hradu je postaveno výhradně na materiálních stopách. Podle nalezené keramiky byl hrad založen v polovině třináctého století, patrně nikoli mnohem dříve. Pozdější historické bádání však odhalilo vrstvitost nejistot kolem jeho identity. Starší literatura jej chybně spojovala s hradem Levnov, ale Vladimír Voldán v roce 1971 vědecky prokázal, že Levnov leží u Ketkovic a jedná se o zcela jiné místo. Roku 1986 pak archeolog Miroslav Plaček navrhl hypotetickou možnost, že by pozůstatky mohly souviset s blíže neznámou lokalitou Zuzinov, kde se roku 1250 jako kastelan vyskytoval Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu. Někdy po roce 1250 převzali místní vlivy Tasovci, z nichž jeden, Vznata, se před rokem 1281 zmínil jako zakladatel hradu Lomnice. Přesné vztahy mezi těmito místy a osobami zůstávají skryty.

Stavební podoba hradu odráží středověké bezpečnostní myšlení. Stavebník zvolil umístění na výběžek z větší plošiny. Toto jádro bylo od okolního terénu odděleno čtvrtkruhovým příkopem hlubokým do dvou metrů a širokým deset až jedenáct metrů. Na vnitřní straně příkopu se rozprostírá ploché předhradí měřící dvanáct až osmnáct metrů. Z obou konců předhradí se vinou obvodové valy, které se na jižní straně napojují na terasu terénní morfologie. Samotné hradní jádro měřilo 48 × 45 metrů a mělo přibližně šestiboký půdorys. Na severní straně se dochoval drobný val coby pozůstatek obvodového opevnění. Zajímavé jsou i stopy původní zástavby u západní strany jádra, která naznačují způsob využívání prostoru.

Dnes Osiky stojí jako důkaz středověkých ambicí vepsaný do krajiny. Země si hrad přisvojila – nezbývá již kamenné ruiny ani věž, jen morfologie terénu čitelná pro ty, kdo vědí, co hledat. Právě v tomto rozpuštění pevné stavby do přírodního prostředí, v chybějícím podpisu v archivech a v ojedinělé keramice spočívá zvláštní síla místa. Osiky nejsou jen archeologickým nálezem – jsou to pevnosti, které se vrátily krajině a kterou krajinou mluví dál.