Zámek Hořiněves začínal jako středověká tvrz pánů z Hořiněvsi. Na konci 16. století jí dali novou podobu renesančnými úpravami. Stavba se stala cenným majetkem – roku 1623 ji, spolu s panstvím, zkonfiskovala česká koruna od Jana Purkarta z Kordůl. Následně přešla vlastnictví do rukou několika vlivných šlechticů: nejprve Albrechta z Valdštejna a poté Trčků z Lípy, jimž bylo panství rovněž odňato. V roce 1636 jej koupi hrabě Matyáš Gallas.

Zámek vážně utrpěl během třicetileté války, zejména během szwédské okupace. Obnova se předpokládá od roku 1661 z iniciativy Františka Ferdinanda Gallase, jenž se tehdy pokoušel panství znovu uvedení do stavu. Roku 1674 však přešel do vlastnictví Jana Šporka, který jej pořídil za značný obnos 206 000 zlatých. Za Šporků došlo k dalším úpravám; původně se předpokládalo, že zámek získá podobu dvoupatrového paláce se třemi věžemi. Zajímavou svědectví poskytuje kresba z roku 1717, kterou vytvořil Jan Rudolf Špork, vnuk Jana Šporka a pozdější kanovník svatovítské kapituly a pomocný pražský biskup. Ta zachycuje stavbu jako jednopatrovou na obdélném půdorysu s arkádami na nádvoří – zcela odlišně od předpokládané dvoupatrové podoby.

Dnešní podobu zámku určila přestavba, kterou nechal provést Jan Michal Špork v 20. letech 18. století. Zdejší architektura je na základě slohové analýzy připisována renomovanému architektovi Janu Blažeji Santinimu. Jednopatrová stavba byla na jižní straně doplněna dvěma nárožními věžemi; mezi nimi byl vsunut nový trakt. V místech, kde věže přecházejí do fasád, se nacházejí efektně zahnuté rizality se šnekovými schodišti. Východní průčelí člení mělký rizalit a příložka; západní průčelí se pyšní tříosým rizalitem se segmentovým vydutím střední osy, skrývajícím tříramenné schodiště, z něhož navazují přízemní raně barokní arkády. Jak práce s hmotou, tak dekorativní prvky – lineární a rytmizované členění, typ šambrán či řešení portálu – odkazují na Santiniho charakteristický rukopis.

Po selském povstání v roce 1775, během kterého měl zámek utrpět poškození, přišly další proměny vlastnictví. V roce 1790 jej od Jana Karla Šporka odkoupi císař Josef II., který spojil hořiněveské panství s panstvím smiřickým. V roce 1863 prodal stavbu textilnímu průmyslníkovi z Liberce, baronu Johannovi Liebigovi. Roku 1881 se již zámek znovu objevuje v Císařském rodovém fondu habsburském, což vedlo k jeho zestátnění po vzniku Československé republiky v roce 1918.

V třicátém a čtyřicátém století sloužil zámek pragmatickým účelům – hostil v něm byty, prodejnu potravin a restauraci. Po roce 1989 byl privatizován. Zámek, se svými nádhernými barokními prvky a bohatou historií, zůstává železitou paměťkou na běh českých dějin.