Zámek Jaroměřice nad Rokytnou je barokní šlechtické sídlo, které tvoří s chrámem sv. Markéty dominantu a symbol města Jaroměřic nad Rokytnou v okrese Třebíč. Zámek je ve vlastnictví státu, kterého správu zajišťuje Národní památkový ústav, a je chráněn jako národní kulturní památka.

Původ budovy sahá nejméně do středověku. Badatelé se shodují, že zde mohla stát strategicky výhodně umístěná tvrz – na skále z jižní strany chráněné bažinami tvořenými řekou Rokytnou. Přesná datace jejího vzniku je ale nejasná. Písemné doklady ji nepotvrzují a existují rozporné názory: tvrz mohla vzniknout až na konci středověku (po roce 1498), nebo až v polovině 16. století, předtím než ji majitelé přestavěli na renesanční zámek. O této renesanční podobě svědčí staré vyobrazení Jaroměřic z roku 1693 a skalní sklepy s chodbami.

Renesanční přestavbu podnikl Ludvík Meziříčský hned na začátku své vlády (1554–1576). Z renesanční tvrze vznikl zámek se třemi jednopatrovými křídly: středové otočené k náměstí a dvě boční ke vztahu řeky. Součástí projektu byla také souměrně upravená zahrada, původně sahající pouze k řece a obklopená zdí. Na západě se zahrada napojovala na sousední faru. Výzkumy ukázaly, že rozsáhlá knihovna hraběte byla umístěna ve východním křídle zámku.

Konečnou, barokní podobu získal zámek až pod vedením posledního z Questenberků, Jana Adama. Není zcela jasno, který architekt vypracoval původní návrh barokní přestavby – mezi kandidáty se uvádí Johann Lukas von Hildebrandt, Jakub Prandtauer i Tomáš Gravani. Z jejich ambiciózní vize se realizovala jen část. Přesto je zámek díky své rozlehlosti a bohaté výzdobě – včetně sálu předků, sala terreny, lázní a tanečního sálu – cennou kulturní památkou.

Součástí barokního projektu byla také nová zámecká zahrada na pravém břehu Rokytné. Park zaujímá přibližně 9 hektarů, z toho asi 8 hektarů na pravém břehu. Vody řeky Rokytné byly vzduty a umělá slepá říční ramena vytvořila v části zahrady ostrov. Při úpravách areálu byly odrubány skály a zbořen také zchátralý komplex původní fary.

Dějiny vlastnictví jsou složité. Po smrti Aloise Václava v listopadu 1848 se jeho dědictví, včetně panství Jaroměřice, stalo předmětem dlouhotrvajícího sporu. Rudolf z Vrbna a Freudenthalu získal panství rozhodnutím c. k. nejvyššího soudního dvora v dubnu 1897. O rok později mu císař František Josef povolil přijmout jméno a erb Kaunitz-Rietberg-Questenbergů.

Dnes je zámek přístupný veřejnosti a představuje jedinečný příklad proměny šlechtického sídla od středověku přes renesanci až do baroka. Zvlášť zajímavá je jeho architektonická dispozice a bohatá vnitřní výzdoba, kterou lze obdivovat jako součást jeho práv státního vlastnictví.