Kostel Panny Marie, zvaný „Pod lipami" nebo „U naší milé paní", se nachází na městském hřbitově v Broumově v okresu Náchod. Je to hřbitovní kostel značného historického záznamů – výjimečný svědek nejstarších dob sakrální architektury v českých zemích.

Podle místní pověsti byl kostel založen již v roce 1177, tedy krátce po samotném založení obce v roce 1171. Legendární tradice vypravuje, že ho postavila pohanská šlechtična, která se na tomto místě pokřtila a dala kostelu na památku svou perlovou čelenku, dnes uloženou v městském muzeu. První spolehlivá písemná zmínka pochází až z roku 1383, kdy se kostel uvádí jako „starý farní kostel" nebo „český kostel". Stavba samu, jakou ji známe dnes, pochází z roku 1449. To už se ale kostel vrátil do života po vážných zraněních husitských válek – v červnu 1421 jej oblehala husitská vojska pod vedením Čeňka z Vartemberka a Hynka Krušiny z Lichtenburka. Sice město nedobyli, ale vyplenili jej a kostel Panny Marie zdevastovali. Středověcí stavitelé se po té pohromě pustili do opravy a stavbu upravili také v 16. století i později v roce 1811. V polovině 18. století přibyla nad kněžiště nová zvonice a vznikl nový oltář se sakristií. V průběhu 18. století také dostal kostel svůj dnešní vzhled, kdy byl v roce 1779 na pruský rozkaz demontován prkený plášť ochodu.

Architektonicky jde o jednonolodní stavbu postavenou na kamenné podezdívce s dubovými prahy a hrázděnou dubovou konstrukcí obitou prkny zevnitř i zvenčí. Okolo kostela se táhne otevřený ochoz s pultovou střechou. Původně měl dvoje dveře – na západní a severní straně s gotickými portály – třetí vchod do sakristie přibylo později. Interiér s krachtou na západní straně je rozdělen na loď, kněžiště s trojbokým závěrem a sakristii. Podlahu i strop tvoří dubové trámy.

Jedinečnou krásu kostela představují nástropní malby – bílé motivy na červenohnědém pozadí s rostlinnými prvky, loveckými scénami (zajíci, jeleni), heraldickými znaky (gryf, slezská orlice) a texty v gotické fraktuře. Zatímco starší badatelé je datovali ještě do doby předhusitské, novější výzkum je pojímá jako součást obnovy po roce 1450. Podobné zdobení se vyskytuje také na dřevěných kostelech v jižním Polsku. Hlavní oltář pochází z poloviny 18. století v pozdně barokním stylu a stojí na něm novodobá kopie Panny Marie Lurdské. Dřívější středověkou sošku Panny Marie Milostné (Mater Amabilis Braunae) z přelomu 15. a 16. století přenesli v 19. století do klášterního kostela sv. Vojtěcha.

Dnes je kostel národní kulturní památkou prohlášenou v roce 2008. Je svědectvím stavitelské zručnosti středověkých tesařů a příkladem toho, jak může dřevěná stavba, opravovaná a chráněna po staletí, vydržet i nejtrpčí zkoušky.