Klášterní kostel Zvěstování Páně stojí v areálu kanonie premonstrátů v Teplé jako jeden z nejvýznamnějších sochů židovského středověkého stavitelství. Trojlodní dvouvěžová bazilika vyrůstala postupně od roku 1193 do roku 1232 v kombinaci románských a gotických stylů, přičemž západní část s gotickým westwerkem vykazuje prvky románské stavby, zatímco zbývající prostor zdobí raně gotické lámané oblouky a žebrové klenby.

Kostel byl od samého počátku spojen s osobností Hroznaty, blahoslaveného zakladatele kláštera, jehož ostatky spočívají v hrobě před hlavním oltářem. Úcta k němu rostla rychle – již krátce po jeho smrti jej bratři opatrství začali uctívat jako světce, a když byl v 14. století stanoven jeho svátek na 14. července, slavil se tento den v obou prémonstrátských klášterech. V roce 1793 byly do tohoto Hroznatova hrobu přeneseny i ostatky jeho sestry Vojslavy, které dříve spočívaly v klášteře v Chotěšově (zrušeném roku 1782). Blahořečení Hroznaty papežem Lvem XIII. v roce 1897 posílilo jeho kult; jeho tělo bylo tehdy přeneseno na postranní oltář, dnes relikviář.

Kostel obsahuje také svědectví o vývoji kláštera skrze jeho stavby. Po polovině 13. století opat Benedikt (1147–1259) vystavěl jižně od vchodu kapli Všech svatých. Významným okamžikem bylo 20. června, kdy tento kostel posvětil pražský biskup Jan II., osobně se aktu zúčastnil král Václav I. a mnozí říšští velmoži. Období prosperity v 15. a 16. století umožnilo opatem Zikmudu, který si zachoval dobré vztahy s králem Jiřím z Poděbrad, obnovu poničených budov a jejich zdobení stříbrnými sochami. Přestože rok 1549 přinesl tragédii – mor унichil téměř celý konvent – opat Jan Kurz ihned následujícího roku otevřel klášterní školu s 24 žáky.

Dnešní podoba interiéru je především barvou baroka. Počátkem 18. století jej přestavěl podle svého návrhu proslulý stavitel Kryštof Dienzenhofer. V 90. letech 19. století přidal opat Ambros Alfred novorománský vstupní portál se sochami řádových patronů – sv. Augustina, bl. Hroznaty a sv. Norberta. Vnitřní zdobení obsahuje dřevěné figurální sochy od Ignáce Františka Platzera a fresky od Eliáše Dollhopfa. Zvláštní pozornost si zaslouží kenotaf v severní boční kapli se ležící Hroznatovou sochou, sochou boha Chrónose a dvěma andílky. V roce 2018 byla zahájena generální oprava kostela, která pokračuje v péči o tuto cennou stavbu.