Kostel Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků stojí na ostrohu nad řekou Ohří při staré cestě do Klášterce. Poutní místo, kterému dominují četné legendy, bylo dlouhá staletí místem soustředěné zbožnosti. Od své konsekrace v roce 1480 se těšilo úctě věřících, která zejména v 17. a 18. století dosahovala vrcholu. I na počátku dvacátého století sem ročně putovalo přes tisíc poutníků.

Historické prameny rozlišují mýty od skutečnosti. Tradice vypráví o šlechtici oběšeném na místě dnešního hlavního oltáře, který přežil tři dny na šibenici díky modlitbě ke svatým pomocníkům a byl pak osvobozen. Staroby byly také spojeny se zázračnou studánkou či s legendou o ženě, která se Čtrnácti svatým pomocníkům rouhala a údajně porodila čtrnáct dětí. Na tohoto příběh odkazuje první ze čtrnácti kaplí s křížovou cestou, která vede od Svaté brány až k hlavnímu chrámu.

Skutečným zakladatelem kláštera a kostela byl Jan Hasištejnský z Lobkovic (1450–1517), vzdělaný český šlechtic a poutník ke Svatému hrobu. Po své cestě do Svaté země v letech 1493–1494 se rozhodl založit františkánský klášter na kadaňském návrší. Během několika let vznikl prostorný kostel s jedním hlavním a čtyřmi bočními oltáři. Pověst hlásá, že vzdálenost od radnice ke klášteru odpovídá vzdálenosti od domu Pontského Piláta na Golgotu v Jeruzalémě. Jan Hasištejnský byl v chrámu pohřben v kamenné hrobce a jeho osoba se tradičně váže k založení místa.

Architektonicky se jedná o pseudobazilikální pilířové trojlodí s nejstaršími prvky z období okolo roku 1480. Střední loď byla roku 1749 prodloužena o mnišský chór s kruchtou. Presbytář připisovaný chebskému staviteli E. Bauerovi má křížové klenby v třech polích a žebrovou klenbu v závěru. Trojlodí se vyznačuje síťovou žebrovou klenbou, zatímco boční lodi zachovávají svorníky s kamenickými značkami. Ze stejného období kolem 1480 pochází severní předsíň s hrotitým portálem děleným oblouny a výžlabky. V trojlodí se nacházejí dvě kaple – kaple svatého Antonína Paduánského z roku 1664 s vallenou klenbou a freskou z roku 1753, a kaple svaté Anny. Oltář v kapli sv. Antonína z roku 1705 vykouzluje bohatou sloupovou architekturu.

Od roku 1995 je klášter s kostelem registrován jako národní kulturní památka. Dlouhá léta zanedbávání skončila počátkem jednadvacátého století. Rozsáhlá rekonstrukce probíhala v letech 2016–2021 a v srpnu 2021 litoměřický biskup Jan Baxant obnovený kostel znovu požehnal. Zbožnost spojená se Čtrnácti svatými pomocníky postupně bledla zejména po josefínských reformách, přesto zůstává místo svědectvím hluboké lidové tradice české historie.