Tyršův dům Palác

Tyršův dům je komplex barokních budov na Malé Straně v Praze, v jižní části mezi Újezdem a ulicí Karmelitskou. Dominantou komplexu je Michnův palác, také nazývaný Palác Michny z Vacínova. Celý soubor včetně Staré zbrojnice, tělocvičny a zahradního domku je prohlášen za kulturní památku České republiky a slouží jako sídlo České obce sokolské.

Místo má hluboké historické kořeny sahající do středověku. Nacházely se zde různé domky, zahrady, štěpnice a vinice. Viniční dvůr (dnešní čp. 450) postupně patřil jeptiškám chotěšovského kláštera, později magdalenitkám, a od roku 1603 dominikánkám z nedalekého malostranského kláštera. Husité jej vydrancovali roku 1420, poté jej konfiskovala malostranská obec.

První zmínka o palácové stavbě pochází z roku 1587, kdy Jan Vchynský z Vchynic prodal majetek se stavbami a zahradou Adamu Slavatovi z Chlumu. Slavata jej vlastnil pouze 13 let; v roce 1600 ji musel prodat s velkou ztrátou za 4245 kop českých grošů. Rebenik ji brzy prodal Adamovi ze Šternberka. Ten vlastnil majetek jen krátkou dobu; v důsledku událostí kolem bitvy na Bílé hoře jej musel opustit a jeho majetek byl zkonfiskován. Jen jeho manželce Zuzaně z Tyfenbachu bylo vráceno věno – v roce 1622 obdržela zpět majetek na pražském Újezdě a roku 1623 jej prodala Pavlu Michnovi z Vacínova za deset tisíc kop grošů míšeňských.

Pavel Michna byl cisařským dvořním úředníkem, kterého inspirovala osobnost Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Od roku 1623 nechal starou renesanční vilu kompletně přestavět na mohutný barokní palác. Autorem přestavby byl patrně italský architekt Francesco Caratti. Od roku 1632 financování převzal Michnův syn Václav Jan. Stavba byla podstatně rozšířena a zvýšena, opatřena bohatou štukovou výzdobou. Nejkrásnější součástí byl zahradní rizalit na východní straně orientovaný ke Kampě, s půvabnou salou terrenou. Stavební práce se však koncem 40. a 50. let 17. století z finančních důvodů zastavily a nebyly obnoveny – výzdoba tak zůstala nedokončená.

V druhé polovině 17. století palác přešel na Jana Adolfa ze Schwarzenbergu, který prováděl úpravy zahrady směrem ke Kampě. V roce 1763 jej Schwarzenbergové prodali Janu Bornscheinovi, který jej v roce 1767 z finančních důvodů prodal vojenskému eráru. Následovalo 150 let vojenského využívání, během nichž stavba postupně pustla a chátral. V roce 1772 došlo k dostavbě západního průčelí. V nejcennější části zahradního rizalitu byla zřízena výrobna střeliva a v zahradě vznikla nová zbrojnice jako čtyřstranná budova s vnitřním nádvořím. Na konci první světové války byl stav objektu natolik žalostný, že stavbě hrozilo nevratné zničení. Dnes slouží komplex jako sídlo České obce sokolské a představuje důležitou kulturní pamětihodnost české historie.