Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tachově se nachází na návrší severně od hlavního náměstí, blízko míst, kde kdysi vedly městské hradby. Jde o gotickou trojlodní stavbu s věží v průčelí, kterou nechal postavit Karel IV. Od roku 1929 nese titul arciděkanského kostela, od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.

Tachov sám má dlouhé dějiny. Již Slované zde vybudovaly hradiště, později tudy vedla důležitá Norimberská stezka spojující Čechy a Bavorsko. První doložené zmínky o městě pocházejí z počátku 12. století. V období vlády Přemysla Otakara I. se stal důležitým obranným bodem, za Přemyslem Otakarem II. se dočkal rozkvětu. V té době zde stál menší kostel sv. Václava, jehož existenci potvrzuje donační listina Jana Lucemburského z roku 1329.

Když město rostlo a starý chrám přestal stačit, rozhodlo se za vlády Karla IV. o výstavbě nového, většího chrámu. Stavba je datována typickými gotickými prvky a zvláštním proporčním poměrem charakteristickým pro karolinskou dobu. Ze 14. a 15. století se o stavbě nedochovaly žádné dokumenty.

Během husitských válek se kostel stal velmi zpustlým, dva místní faráři jej ze strachu opustili. O to tragičtější byla katastrofa v den svátku sv. Jiljí, 1. září 1492, kdy kostel spolu s celým městem vyhořel. Následovaly rozsáhlé opravy – byla opraven loď a do oken vloženy nové kružby v pozdně gotickém stylu, jak svědčí rozdílná profilace žeber v lodi a chóru.

Kouř pronásledoval chrám dál. Roku 1558 jej znovu poničil požár; byla přistavěna nová patra zvonice, instalován nový oltář a dřevěný kůr. V roce 1618 jej koupila převážně luteránská městská rada a hned jej vyrabovala – rozlámaných bylo sedm oltářů, relikvie byly rozšlapány. Ke konci Třicetileté války, v roce 1646, jej vyplenili Švédi a založili požár ničící město. Opravy následovaly v letech 1647–1649, nový kostelní oltář byl vysvěcen roku 1663.

Na konci 19. století se kostel znovu ocitl v havarijním stavu. V roce 1883 se pod vedením architekta Josefa Mockera jednalo o opravě. Práce se uskutečnily až v letech 1904–1908 podle projektu A. Cechnera a realizace stavitelů Františka a Jana Bradnera s inženýrem Haubnerem. Dne 28. listopadu 1908 byl nově zrekonstruovaný kostel vysvěcen. Během regotizace se střecha věže změnila z cibulovitého tvaru na vysokou valbovou se čtyřmi věžičkami; na hřeben střechy byla přidána sanktusová věžička.

V 20. století kostel zažil další zkoušky. Během druhé světové války jej zasáhla bomba a poničila jeho severní část; opravy proběhly v letech 1945–1946. V roce 1963 vypukl požár, který zničil krov věže; permanentní zastřešení bylo provedeno až v letech 1967–1968. Roku 1995 byly do oken presbyteria vloženy nové kružby. Dnes zůstává chrám svědectvím dlouhé a odolné historie Tachova.