Kostel Nanebevzetí Panny Marie patří k nejvýznamnějším realizacím českého baroka. Monumentální stavba se tyčí ve středu obce na vyvýšené terase nad náměstím a dodnes působí jako dominanta Zlonic i jejich okolí. Jde o nemovitou kulturní památku České republiky, kterou si lze vychutnat nejen jako stavbu, ale i jako výraz dlouhého vývoje českého architektonického vkusu.

Původní středověký kostel na stejném místě je doložen již od roku 1352. Z mobiliáře starší stavby se dochoval liturgický majetek a portréty členů rodiny Valkounů, patronů kostela. Mezi nimi vyniká votivní obraz Bohuchvala Valkouna z Adlaru z roku 1608. Nedlouho před zbořením starší stavby věnoval kostelu také tehdejší patron hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat sochu Panny Marie, kterou nechal dovézt přímo z italského Loreta.

Když vznikla potřeba stavbu obnovit, iniciátoři se našli v osobě nového majitele Zlonic a patrona kostela, knížete Filipa Josefa Kinského, a také v osobě zlonického děkana Jana Adama Svobody. První zmínka o záměru novostavby pochází z dubna 1723. V tomtéž roce byl ve Zlonicích přítomen sám František Maxmilián Kaňka, významný český architekt, jehož autorství kostela je dnes nezpochybnitelné. Stavební práce započaly roku 1727 pod vedením stavitele Ferdinanda Hübnera. Základní kámen byl požehnán 23. září 1731. Postupně byly dokončovány části stavby: v roce 1738 stála loď a presbytář, do roku 1744 vzrostly věže.

Původní Kaňkův návrh byl později vníman jako příliš střízlivý, proto se kostel na konci 19. století dočkal zásadní obnovy. Roku 1892 vypracoval plány architekt Friedrich Ohmann. Práce započaly roku 1895 úpravou průčelí; původní sochy byly nahrazeny novými od Stanislava Suchardy. Následovaly opravy střechy a vztyčení nové věže. Kolaudace byla provedena 16. října 1899. Po roce 1900 pokračovala obnova podle návrhů architekta Josefa Fanty v duchu počínající secese. Definitivně byly úpravy completed v letních měsících 1909–1911 freskovou výzdobou pod vedením Adolfa Liebschera, profesora ČVUT v Praze. Poslední obnova exteriéru proběhla v letech 1992–1995.

Architektonicky se jedná o jednolodní stavbu křížové dispozice se dvěma věžemi s cibulovitými báněmi. Západní průčelí člení svázané pilastry a vrcholí trojúhelným štítem. V niky po stranách okna jsou umístěny postavy národních patronů – svatého Václava a svatého Vojtěcha, provázené klečícími anděly. Interiér je sklenut plackovou klenbou.

Kostel si zaslouží návštěvu nejen pro svou architekturu, ale i pro bohatou historii – od středověkých začátků přes genialitu Kaňkova baroka až po secesní přetvořením začátku dvacátého století.