Kostel Narození Panny Marie v Novém Strašecí na Rakovnicku je největší a zároveň nejvýznamnější duchovní stavbou města. Nachází se v ulici U školy v těsné blízkosti Městského muzea a svojí velikostí i historickým významem dominuje duchovnímu životu Nového Strašecí.

Kořeny chrámu sahají hluboko do středověku. Jedná se o původně gotický kostel, který je doložen jako farní již mezi lety 1344 až 1350. Jeho podacími pány byli přímo čeští králové, což svědčí o jeho důležitosti. Z tohoto období se zachoval presbytář s torzy původních hrotitých oken charakterizujících gotický styl.

Roku 1553 byl kostel výrazně proměněn. Za přispění krále Vladislava II. byla přistavěna kostelní loď a kostel administrativně přidělen ke zbečenské faře. Během náboženských válek a třicetileté války postupně upadal. V roce 1639 jej postihla vážná katastrofa – kostel vyhořel. Překvapivě jej již následujícího roku místní věřící znovu vystavěli. Při přestavbě údajně tehdejší farář páter Anselmus Proškovský v sutinách objevil olověnou schránku s ostatky svatých a dvěma listinami. Pergamen psaný latinsky pocházel z roku 1158, druhý papírový dokument z roku 1500 byl jeho překladem. Ačkoli se listiny nedochovaly a nelze je historicky ověřit, tradice je spojuje se založením kostela vyšehradským proboštem Gervásiem roku 1158. Od roku 1658 je při kostele opět ustálena stálá duchovní správa.

Stavba v dnešní podobě odrážuje dlouhý vývoj. Vchod na západní straně vede po schodech dolů, kde v součásti najdete „Lurdy" – malou místnost vybudovanou jako jeskyně v Lourdech se soškou Panny Marie. Presbytář má tvar pěti stran osmiúhelníku a je podepřen šesti opěrnými pilíři s sanktusovou vížkou. Roku 1840 byla k presbytáři přistavěna sakristie. Loď má čtyři obdélníková okna po obou stranách. Téhož roku přibyly obdélníkové boky s dvěma oratoria v prvním poschodí, čímž nabyl kostel tvaru kříže. Věž vysoká 22 metrů, postavená při západním průčelí lodi, definuje jeho siluetu dodnes.

Interiér zdobí bohatá baroková výzdoba. Hlavní oltář z roku 1733 nese obraz Panny Marie od pražského malíře Antonína Lhoty z roku 1873, doprovázený sochami sv. Václava a Ludmily. Postranní oltář sv. Jana Nepomuckého (posvěcený 1747) a oltář sv. Anny se vyznačují bohatými sochařskými kompozicemi. Busty Ježíše Krista a Panny Marie od Wolfa Seidla z roku 1867 zdobí další část interiéru. Barokní kazatelna je ozdobena reliéfy čtyř evangelistů, oltář sv. Aloise nese obraz z roku 1864. Obraz sv. Františka Xaverského odpovídá tradici patronátních kostelů rodu Fürstenberků.

Kostel zůstává místem, kde se setkávají architektura, historie a víra. Svou dlouhou existencí a vrstvami stylů svědčí o trvání české duchovní kultury a o generacích, které jej po staletí chránily a spravovaly.