Kostel Nejsvětější Trojice se tyčí v hřbitovní lokalitě Horních Štěpanic, které jsou součástí obce Benecko v krkonošské krajině. Nachází se v okrese Semily v Libereckém kraji a slouží jako farní kostel pod geskou jilemnického vikariátu královéhradecké diecéze. Dnes se prezentuje jako typická empírová stavba, jejíž vzhled je ale důsledkem dlouhého vývoje trvajícího několik staletí.

Počátky kostela jsou zahaleny do nejistoty. Kamenný kostelík se na tomto místě předpokládá již od roku 1304, kdy jej zřejmě nechal postavit tehdejší majitel tamního panství, rytíř Jan z Valdštejna. Nejstarší dochovaná písemná zmínka pochází z roku 1352 v podobě soupisu při vybírání poplatků. Do roku 1383 kostel prosperoval jako samostatná farnost s vlastním farářem, postupem času však utrpěl následky husitských válek. Po jejich skončení byl znovu obnoven a získal důležité postavení farního kostela i pro Horní Brannou.

Zasvěcení kostela se měnilo. Původně byl dedikován svatému Vavřinci, k čemuž došlo v roce 1543. V roce 1700 bylo patrocinium změněno na Nejsvětější Trojici, přestože důvod tohoto rozhodnutí není znám. V polovině 16. století, kdy Zdeněk z Valdštejna přestěhoval rezidenci svého rodu do nedalekého Branneckého hradu, se zdejší kostel proměnil v kostol filiální. Samostatnou farnost však znovu nabyl 17. srpna 1721, kdy byla i obnovena dosud opuštěná fara.

Stavebně se kostel postupně modernizoval. V roce 1796 byl přestavěn do pozdně barokního stylu. Roku 1812 pak získal dnešní podobu – byla dostavěna věž a celá stavba byla transformována do empírové formy, kterou si zachovává dodnes. Roku 1869 byla s pietou otevřena hrobka rodiny Valdštejnů; z cínových dětských rakviček byly odlity svícny a ostatky zazděny do stěn lodě.

Exteriér kostela jednoduše impozuje. Je to jednolodní stavba s dominující hranolovou věží zakončenou helmicí. Věž má tři vikýřové výstupky, v nichž jsou umístěny tři ciferníky hodin. Zdobným prvkem je sanktusová věžička s mansardovou cibulkou. Původní šindelové krytiny nahradil plech. Charakteristický je dřevěný přístřešek před hlavním vchodem, který chrání věřící před sněhovou nadílkou.

Vnitřek kostela odhaluje bohaté artistické vybavení. Loď má plochý strop, presbytář je zakončen valenkou klenbou s výsečemi. Z 17. století pochází cínová křtitelnice. Mimořádným klenotem je rokoková kazatelna zdobená reliéfy a soškami čtyř evangelistů. Oltáře jsou provedeny v pseudobarokním slohu. Výjimečné jsou dva figurální náhrobní kameny z renesanční doby – jeden pro Zdeňka z Valdštejna (1573) a druhý pro Viléma z Valdštejna (1594). Varhany, dvoumanuálové pneumatické, nechal postavit roku 1944 mistr Jan Tuček z Kutné Hory.

Zvonická sbírka kostela vypráví svou vlastní historii. Nejstarší zvon zvoní na věži stále od roku 1553. Rok 1919 přinesl ocelovku jako umíráček. Současný zvon Svatý Václav pochází z roku 1994 a byl vysvěcen Mons. Karlem Otčenáškem; nese reliéf motivu sv. Václava a průznamný nápis. Mnohé zvony se však ztratily – největší zvon z roku 1589, vážící 672 kilogramů, byl rozmoučen v první světové válce spolu s dalšími zvony. Podobně během druhé světové války byl sbírán zvon Anděl Strážný.

Kostel dnes stojí jako svědek staletých dějin Krkonoší, a to nejen skrze svůj architektonický vývoj, ale především skrze záznam složitých událostí českých středoevropských dějin, jež jej formovaly.