Kostel svatého Jakuba Staršího stojí uprostřed hřbitova v obci Zápy a tvoří jeho nepřehlédnutelnou dominantu. Jde o pozdně barokní stavbu chráněnou jako kulturní památka České republiky. První písemná zmínka o kostelu v Zápech pochází z roku 1329; od roku 1384 je uváděn jako farní.

Původní zápský chrám byl zděný, uvnitř vybílený, s vysokou kamennou věží. Presbytář byl klenutý, loď měla strop tabulový a interiér vybavovaly tři oltáře. Na jižní straně byla dodatečně přistavěna zvonice, která se zachovala dodnes. Současnou podobu získal kostel po roce 1750, kdy byl od základů přestavěn podle původního návrhu Kiliana Ignáce Dientzenhofera. Loď měří 30 metrů na délku a 19 metrů na šířku; v její přední části se nachází krypta. Nad hlavním vchodem, který se dnes nevyužívá, je umístěna socha světce nesoucí letopočet 1770.

Interiér kostela nabízí návštěvníkovi hned několik zajímavostí. Hlavní oltář zdobí obraz Stětí sv. Jakuba od Filipa Leutnera z roku 1769. Levý boční oltář je zasvěcen Andělu Strážci, pravý Janu Nepomuckému. Zvláštní pozornost si zaslouží barokní kazatelna vlevo od hlavního oltáře: jsou na ní reliéfy zobrazující výjevy ze života sv. Jakuba Staršího, přičemž úplně vpravo je zachycena cesta světcových ostatků z Palestiny do Santiaga de Compostela. Dřevěné kostelní lavice jsou intarzované a kůr nese funkční varhany. V zádveří bočního vstupu se dochovaly landštejnské náhrobky s erbem s pětilistou růží pocházející z původního chrámu. Dříve byl v kostele vystaven také vzácný, na dřevě malovaný epitaf Mikuláše Bryknara z Brukštejna z roku 1590; nyní je zapůjčen a vystavován na brandýském zámku, v kostele ho zastupuje pouze zmenšená fotografie.

Kostel obklopuje barokní ohradní zeď s hřbitovní branou. Vedle kostela stojí samostatná kamenná zvonice, která pochází přibližně z 16. století a nesla původně tři zvony — dnes jsou v ní jen dva. Velký zvon Panny Marie s reliéfem staroboleslavského Palladia pravděpodobně pochází z konce 18. století; menší zvon Evangelistů, snad ze 14. století, slouží jako umíráček. V severovýchodním rohu hřbitova se nachází márnice, která pravděpodobně vznikla současně s kostelem a předpokládá se, že jejím autorem byl týž architekt. Pod márnicí je kostnice, kam se ukládaly ostatky ze zrušených hrobů i kosterní nálezy z okolních polí — v blízkém okolí Záp se totiž dodnes nacházejí hroby z dob třicetileté války. Hřbitov se sice již několik desetiletí aktivně nevyužívá k pohřbívání, je však udržovaný a trvale přístupný. Poblíž hřbitovního vchodu stojí dva nejstarší náhrobky: jeden ve tvaru srdce, druhý se zobrazením staroboleslavské Panny Marie.

Za komunismu byl kostel uzavřen a postupně chátral. Po roce 1989 byly provedeny nejnutnější opravy — okna a střecha — celková rekonstrukce však na kostel teprve čeká. Přesto jde o místo, které stojí za návštěvu: hloubka jeho dějin, kvalita barokního vybavení i klidná atmosféra hřbitova s otevřenou márnicí z něj dělají zastávku, která zvídavého cestovatele nezklame.