Kostel svatého Václava stojí v Žatci v bývalém Dolním předměstí, které je také známo pod jménem Bačina. Jde o jeden z mála chrámu v tomto místě, jenž si dodnes zachoval svou podobu a pamět na své neobvyklé osudy.

Prvním doloženým zmínkou o existenci kostela je rok 1357, kdy arcibiskupští vikáři Jan Paduánský a Vratinogius jmenovali faráře Havla Petra z Minic. V tu dobu došlo ke sloučení dvou farností – svatého Václava a kostela sv. Jana Evangelisty, který také stál v Dolním předměstí. Vedoucí žatečtí měšťané prosili o toto spojení vzhledem k chudobě obou institucí. Jak dlouho před rokem 1357 kostel existoval, není z písemných pramenů jasné. Nicméně se dochovaly texty osmi zbožných odkazů ze zbytku čtrnáctého století, v nichž figura kostel sv. Václava vždy jako farní.

Viditelná role se v dějinách kostela objevuje od roku 1407, kdy se poprvé dokazuje patronátní právo pekařského cechu. V tom roce pět pekařů souhlasilo s výměnou obročí mezi faráři. Pekaři se pak jako patroni kostela objevují i v létech 1409 a 1412. Zvídaví historici si všimli, že jména všech zmíněných pekařů jsou česká, což naznačuje, že by mohli mít práva na kostel již od jeho založení.

Třicetiletá válka zanechala na chrámě své stopy. Jako všechny předměstské žatecké kostely byl svatý Václav poškozen, nicméně na rozdíl od mnohých ostatních válku přečkal. Roku 1684 jej na své náklady nechal opravit místní měšťan Johann Hossmann rytíř z Mannfelsu – právě z této doby pochází hrázděné zdivo lodi, kterou dnes vidíme. Po této opravě se chrám stává filií k hlavnímu městskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie.

V osmnáctém století na kostel nezapomínali žatečtí věřící. Roku 1748 založil Václav Sonntag nadaci ve výši šesti set zlatých a o devět let později pořídil pro kostel dva nové zvony. O rok později, v roce 1749, založil krejčovský mistr Norbert Ungar další nadaci stovkou zlatých.

Roku 1844 kostel prošel rozsáhlou opravou a byl znovu vysvěcen. V padesátých a šedesátých letech dvacátého století přežil jako jedna z mála staveb demolici okolního Dolního předměstí, které bylo nahrazeno panelovým sídlištěm.

Stavebně jde o jednolodní chrám na přibližně obdélníkovém půdorysu. Loď je postavena z hrázděného zdiva a má po obou stranách půlkruhově zakončená okna. Presbytář s trojúhelníkovým zakončením osvětlují dvě úzká půlkruhová okénka. Od lodi je presbytář oddělen armovanými kvádry. Střechu zdobí cibulovitě zakončená věžička. Presbytář je sklenutý hřebínkovou klenbou s lunetami a odděluje jej od lodi půlkruhový triumfální oblouk. Loď je kryta moderním dřevěným stropem.

Architektonické znaky presbytáře naznačují, že vznikl dříve než loď z roku 1684. Je velmi pravděpodobné, že zdivo presbytáře pochází z původního gotického kostela, čímž se chrám řadí mezi zajímavé příklady dlouhé stavební vrstevnatosti.