Chrám svaté Ludmily je hlavní sakrální stavbou Pravoslavné církevní obce v Řimicích, která je částí obce Bílá Lhota na Olomoucku. Vznikl v první polovině 20. století jako důležitý duchovní střed malé pravoslavné komunity.

Obec byla zřízena 22. února 1931 a jejím prvním duchovním správcem se stal kněz Alois Václav Šnoflák. Ten od počátku usiloval o vlastní chrám, avšak první let byl pro komunitu obtížný. Město fungovalo v provizoriu a finanční obavy z potenciálního zadlužení brzdily jakékoliv iniciativy. I když byl v roce 1932 sestaven stavební výbor, jeho činnost zůstala čistě formální a bez reálného pokroku.

Rozhodující zvrat přišel na jaře 1933, když se do věci vložil vladyka Gorazd (Pavlík). Na setkání církevní obce přivedl kněze a architekta Vsevoloda Kolomackého, kterého později proslula jako arcimandrita Andreje. Kolomacký měl za sebou řadu chrámových staveb na Podkarpatské Rusi a pověst stavitele, který pracoval bez dluhů a s minimálními náklady. Jeho zkušenosti a pragmatičnost přesvědčily řimickou komunitu. Základní kámen byl slavnostně položen a požehnán 4. června 1933. Pozemek darovala paní Beata Jarolímová. Stavba probíhala rychle podle Kolomackého návrhu a chrám byl dokončen v rekordním čase. Vladyka Gorazd jej vysvětil 21. května 1934, právě na Svatodušní pondělí.

Během druhé světové války se chrám ocitl v těžké situaci. Dne 24. září 1942 jej vyrabboválo gestapo v rámci pronásledování pravoslavné církve po atentátu na Heydricha. Věřící se do své svatyně vrátili až 10. května 1945 a pouhé tři dny později, 13. května, se v dočista uklizených prostorách konala první bohoslužba. Od roku 1945 je chrám kontinuálně používán místní církevní obcí. V roce 1970 jej podrobili částečné rekonstrukci, a v roce 1972 byla vstupní fasáda obohacena freskou svatých Cyrila a Metoděje, kterou vytvoří podle návrhu slavného českého umělce Mikoláše Alše.

Stavební podoba chrámu je charakteristická svou jednoduchou elegancí. V centru stojí čtvercová chrámová lóď, kterou doplňují čtyři přístavky. Tři z nich jsou pravoúhlých, přičemž ten určený pro vstup je završen čtvercovou zvonicí. Čtvrtý přístavek, ve kterém se nachází oltářní prostor, má originálně oválné zakončení. Chrámovou lóď kryjí dva jehlany – dolní je střída a nahoru z něj vyrůstá šestihranný jehlan zakončený cibulovitou věžičkou, která se stává dominantou stavby.

Vnitřní prostor si získal obdiv především díky výraznému ikonostasu. Ten obsahuje řadu ikon organizovaných v několika řadách, včetně dvou horních pásů menších obrazů. Nad královskými dveřmi se tradičně zobrazuje Poslední večeře Kristovy, doplněná po stranách ikonami Narození a Vzkříšení. V nejvyšším místě ikonostasu, v cibulovitém rámu, je umístěna malá ikona Svaté Trojice – kopie slavné ikony od Andreje Rubleva. Po jejích stranách se podél dalších rámů řadí ikony Narození Páně, Křtu Páně, Vjezdu Páně do Jeruzaléma a Nanebevstoupení.

Chrám, který přežil válečné běsnění i následující desetiletí, nadále slouží jako místo setkávání věřících. Jeho skromná, leč harmonická architektura a bohatý ikonografický program jej činí zajímavou sakrální stavbou, která je svědectvím nejen víry, ale i odolnosti malé komunity tváří v tvář obtížím 20. století.