Vysoká návštěvnost není štěstí tohoto kostela sv. Jiljí, ale spíše jeho architektonická výjimečnost. Jde o Římskokatolický farní kostel s bohatou historií, která sahá až do doby před více než třemi a půl stoletími. Stavba pochází ze 3. čtvrtiny 17. století, předpokládá se kolem roku 1669, postavena byla na náklady hraběte Pavla z Morzinu majitele místního panství. Architektem byl stejný tvůrce, který vytvořil projekt vedlejšího zámku v Křinci, čímž se oba objekty staly důležitou součástí složitého historického místa.

Podobně jako mnohé barokní sakrální stavby procházel kostel během své existence řadou stavebních změn a adaptací. V roce 1760 byla provedena podstatná baroková přestavba, kterou doprovodily stavební úpravy oken. O tři roky později, v roce 1763, byla upravena část věže. Na konci 19. století, konkrétně v roce 1861, fasádu dostihl pozdně klasicistní vzhled. Až do roku 2000 kostel figuroval na seznamu poškozených a zničených kostelů v České republice, jednak z důvodu podvýživy na údržbu, jednak vlivem času a počasí.

Stavební podoba kostela vypovídá o jeho vrstvené historii. Jde o jednoduchou, jednolodní stavbu obdélného půdorysu s pravoúhlým presbyterem. Charakteristické jsou okna uzavřená půlkruhem a stěny členěné neoklasicistně podélným bosováním. Dominantou je hranolová věž s cibulí na severní straně lodi, pod níž se skrývá sakristie. Presbytář je sklenuty valeně s lunetami, zatímco loď disponuje plochým stropem. V západním průčelí se zachoval raně barokní portál. Nad hlavami věřících se rozprostírá freska Prvního přijímání z roku 1911 od malíře J. Hybše. Raně barokní zděná kruchta spočívá na dvou pilířích a je zdobena štukovým boltcovým ornamentem spadajícím do 60. až 70. let 17. století.

Interiér kostela je bohatou galérií sakrálního umění. Veškeré vybavení pochází z období po roce 1760 a je pozdně barokní či klasicistní, s výjimkou bočních oltářů z dílny R. Prachnera. Hlavní oltář z roku 1761 je rámový a nese obraz signovaný Carolusem Aurachem s figurami sv. Petra a sv. Pavla po stranách. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny z roku 1763 jsou vyzdobeny protáhlými sochami světců. Kazatelna je odlitkem původní kazatelny z chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně z roku 1783, s figurami ctností na řečništi a sochařským zpodobněním Stětí sv. Jana Křtitele na stříšce. Křtitelnice klasicistního vzhledu z roku 1788 představuje zajímavou ikonografii Kristova křtu. V lodi jsou zazděny tři náhrobníky členů panské rodiny Rašínů z let 1598–1599.

Obec Křinec se aktivně snažila o záchranu kostela. Po roce 2000 započaly rekonstrukce podpořené programem záchrany architektonického dědictví, jenž mezi lety 1995 a 2014 čerpalo na opravu 5,6 milionu korun. Kostel dnes září v nové fasádě, opravené střeše a je k nepoznání se stavem před dvaceti lety. Pravidelné bohoslužby se konají v neděli v 10:30 a v úterý (17:00 zimní čas, 18:00 letní čas), a kostel tak zůstává živým místem křesťanské komunity. Součástí areálu je barokní fara z roku 1758 a okolí je oživeno sochami, včetně sochy sv. Jiljí od sochaře K. Kofránka z roku 1864.