Předchůdcem dnešního kostela měl být středověký hrad či tvrz rytířů z Nákla. První zmínka o faře v Náklu pochází z roku 1140, samotný kostel je doložen v roce 1250. Věž byla dostavěna po roce 1450. V polovině 16. století došlo k zásadní přestavbě - v roce 1560 byl postaven nový renesanční kostel (jiné zdroje uvádějí dataci 1572–1576). Následovaly další úpravy v letech 1587 až 1593. Třicetiletá válka znamenala katastrofu - kostel byl vypálen a částečně pobořen. Dnešní podoba pochází z barokního období. V letech 1696 až 1698 provedli barokní přestavbu hradiští premonstrátští kanovníci. Základní kámen byl položen 19. září 1696 za účasti opata Norberta Желeckého z Počernic. Zachovala se renesanční věž s atikou z období 1572–1576. Kostel byl vysvěcen v roce 1698. V 20. století byla provedena údržba - v roce 1928 vymalování a oprava portálu, v letech 1965 až 1966 oprava fasády.

Stavba na vyvýšené ostrožně je orientovanou jednolodní stavbou s pětibokou závěrem a hranolovou věží v ose západního průčelí. Věž (7,4 × 7,4 m, čtvercový půdorys) má na severní straně válcové šnekové schodiště. Hlavní vchod zdobí kamenný portál s dvojicí sloupů, které nesou nadpraží s letopočtem 1698 a znaky včetně erbu opata Želeckého. Nad vchodem je socha svatého Štěpána. Loď kryje valená klenbová stavba s nadokenními výsečemi, okna jsou rámována profilovanými šambránami. Fasádu člení toskánské pilastry. Věž je zakončena cimbuřím.

Interiér je vybaven převážně barokním mobiliářem. Hlavní oltář byl dokončen v roce 1939. V západní části lodi je zděná kruchta. Varhany vyrobil v roce 1824 olomoucký varhanář Michal Oranský (1768–1854) - instrument má dva manuály a šestnáct rejstříků. V roce 1853 je varhanář Konrád Blaschke opravil a přidal dva nové rejstříky. Ve věži jsou zvony ze let 1514 a 1515 věnované svatému Vojtěchovi a svatému Jiřímu, plus cimbály propojené s věžními hodinami.

Kostel byl původně obklopen hřbitovem, z něhož se zachovala cihlová kostnice (6 × 4,5 m). Hřbitov byl zrušen v roce 1873. Při vchodu stojí kříž z roku 1745 na dvojstupňovém podstavci - horní část tvoří jetelový kamenný kříž s Ukřižovaným Kristem, spodní stupeň nese reliéf svatého Václava. Kostel obklopuje oválná hradební zeď (7–10 m vysoká) s opěrnými pilíři a baštovitým výběžkem v zadní části. Zeď zdobí profilovaná říma a kamenní chrliči. Vedou do ní dvě brány: východní s freskou Panny Marie Lurdské z roku 1899 a jižní se schodištěm.

Návštěva kostela obohatí o případ pozoruhodného přežití stavby skrz staletí. Jednotlivé historické fáze jsou stále viditelné - od renesanční věže přes baroko až po pozdější údržbářské úpravy. Opevnění vrhá světlo na dávný význam tohoto místa.