Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Býčí Skála
  • Příběh: Býčí skála

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Býčí skála
Smyšlený příběh

Příběh: Býčí skála

Poslouchejte příběh
Příběh: Býčí skála
❧

Krev na kamenech

Když se Jana z Křtin probrala z mdlob, ležela na vlhkých kamenech a v ústech jí ještě hořela slaná voda. Nad ní se vznášel zápach hnijícího masa a něco jiného – něco jako kouř z zapáleného kožešinového pláště, jenže nikde nebylo oheň. Dlaně jí pálily, jako by je držela příliš dlouho nad žhavé uhlíky.

„Ty jsi tu poslední, co jsem viděl živou,“ řekl muž, který stál nad ní v polotmě. Jeho hlas zněl jako skřípání železa o kámen. Jana zvedla hlavu a spatřila Oldřicha z Habrůvky, pána místního léna, jak se opíral o strop jeskyně, jehož vlhké stěny stékaly vodou, která nikam neodtekala. „Ty jsi mě sem přivedl,“ syklá. „Proč?“

Oldřich se nehnul. „Protože jsi jediná, kdo to může potvrdit.“

Vzadu v jeskyni, kde se temnota srážela s temnotou, ležely další těla. Muži, ženy – všichni s odťatými hlavami, jako by je někdo sekerou rozsekl po krku. Jenže krve nebylo. Jen suché, černé skvrny na kostech, jako by je někdo vypral v černém vínu.

„To není lidská práce,“ zašeptala Jana a dotkla se kamene u nohou. Byl teplý. Příliš teplý. „Co se tu děje?“

Oldřich se naklonil a jeho dýchání znělo jako šustění papíru. „Před sto lety tu stáli bohové. Nebo něco, co se za ně vydávalo.“ Ukázal na stěnu, kde se v hlubokém výřezu leskly zbytky bronzového býčka. „Ti, co přišli před námi, jim přinášeli oběti. Ale teď…“ Zmlkl a Jana pocítila, jak se jí ledem dotýká něčí pohled z temnoty.

„Teď co?“ ptala se, ale Oldřich už mluvil sám sebou. „Teď se vrací.“

Vtom se ze zadní části jeskyně ozval zvuk – ne krok, ne dech, ale něco jako roztržená plachta. Jana se napřímila a spatřila, jak se mezi kostmi pohybuje stín. Nebyl to člověk. Nebyl to ani zvíře. Byl to jen… tma, která se hýbala sama od sebe.

Oldřich se zvedl a jeho meč se zaleskl v slabém světle svíčky. „Utíkej,“ řekl. „A nikomu to neříkej. Nikdy.“

Jana utekla. Nikdy se nevrátila. Ale každý rok, když se nad Křtinským údolím sníží mlhy, někteří tvrdí, že u Býčí skály slyší šeptání. A že když se poslechnou, uslyší jen jedno slovo, opakované jako modlitba:

*„Znovu.“*

✦
Příběh se váže k památce Býčí skála Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)