Příběh: Kostel svatých Jana a Pavla (Dobrš)

**Když se Markéta podívala na své ruce, byly jako cizí.** Ležely na dřevěném lavici před oltářem, prsty zakřivené jako po dlouhém pláči, nehty požehnané zemí z hrobu, který sama vykopala. Vzduch v kapli voněl po vlhkých kamenech a něčím starším, jako by stěny pily dech staletí.…