TIM GARLAND & GEOFFREY KEEZER: MEZZO

Tim Garland saxofon Geoffrey Keezer klavír Hudební projekt Mezzo, pod kterým jsou podepsáni britský saxofonista Tim Garland a americký pianista Geoffrey Keezer, je průsečíkem mezi evropskou lyrickou tradicí a americkým jazzovým drivem. Tato spolupráce není jen náhodným setkáním dvou virtuosů, ale hlubokým dialogem dvou hudebních světů, které se navzájem doplňují s neuvěřitelnou lehkostí a elegancí. Tim Garland, známý svou dlouholetou spoluprací s legendárním Chickem Coreou, přináší do projektu svůj typický, technicky dokonalý, a přitom emotivní projev, který tentokrát osvědčuje na netypický nástroj: mezzosopránový saxofon, který je využíván jen velmi zřídka. Geoffrey Keezer, nominovaný na Grammy a uznávaný pro svou schopnost propojit klasickou průpravu s moderním jazzovým jazykem, mu sekunduje u klavíru s citlivostí, která hraničí s telepatií. Není náhoda, že slavný vibrafonista Gary Burton označil tuto dvojici za „nejlepší jazzové duo, které kdy slyšel“.Hudba na albu Mezzo i v jeho koncertním provedení se nepodřizuje žádným striktním žánrovým škatulkám; plynule přechází od složitých postbopových struktur k téměř impresionistickým pasážím, které připomínají komorní vážnou hudbu. Ostatně, mezi autory najdeme jak Chicka Coreu, tak například Erika Satieho. Skladby jsou plné barev a nečekaných zvratů, Garlandův tón je čistý a jasný, zatímco Keezerova hra vytváří bohaté textury, které tvoří dokonalý podklad pro saxofonové linky. Nahrávka vznikla za pouhých pět hodin v newyorském studiu v období, kdy oba hudebníci hledali nové způsoby vyjádření v rámci menšího obsazení, což dává výslednému zvuku intimní, až důvěrný charakter. Posluchač má pocit, že sedí přímo uprostřed studia a sleduje, jak mezi dvěma mistry proudí čistá energie. Ačkoliv se jedná o technicky velmi náročnou hudbu, výsledek působí neuvěřitelně organicky a přístupně i pro ty, kteří se jazzu běžně nevěnují. Je to hudba, která nikam nespěchá, ale přitom má v sobě neustálý vnitřní pohyb a napětí. Mezzo je zkrátka důkazem, že když se spojí britská sofistikovanost s americkou energií, vznikne něco nadčasového. V tomto případě bezesporu jeden z nejzářivějších příkladů moderního komorního jazzu 21. století.