Býčí skála Jeskyně

Býčí skála (německy Stierfelsen) se nachází v Křtinském údolí v srdci CHKO Moravský kras, mezi Adamovem a Křtinami, několik kilometrů severně od Brna. Jedná se o součást rozsáhlého jeskynního systému, který spolu s Barovou a Rudickým propadáním tvoří druhý nejdelší jeskynní komplex v České republice s celkovou délkou přesahující 18 kilometrů.

Jeskyni lidé navštěvovali po tisíciletí. Doklady o její návštěvnosti pocházejí z paleolitu, neolitu, eneolitu, doby bronzové, doby železné, později také z období antiky a středověku. První písemná zmínka se objevuje v roce 1663 v zápisu řeholníka zábrdovického kláštera M. A. Vigsela. Pamětní deska upomíná na návštěvu císaře Františka I. a jeho ženy Marie Terezy ze 7. září 1804. V těchž letech ji vícekrát navštívil také Jan I. z Lichtenštejna, majitel místního panství.

Vědecké zkoumání jeskyně zahájil Jindřích Wankel od roku 1867. Jeho vykopávky odkryly paleolitické sídliště a o dva roky později bratři Felklové zde našli bronzovou sochu býčka – artefakt, který se stal jedním z nejznámějších nálezů. Zatím nejrozsáhlejší objev však přišel v roce 1872, kdy byl na dně Předsíně uložen největší poklad jeskyně: více než 40 kostry a hojné předměty ze starší doby železné. Šlo převážně o ostatky mladých žen, některé s uťatou hlavou nebo chybějícími končetinami. Dlouhá léta zůstalo nejasné, zda jde o oběti kmenové katastrofy či rituální pohřeb. Až revizní výzkum z roku 2020, provedený týmem z Univerzity Palackého, objasnil pravou povahu lokalitu: jednalo se o dlouhodobě fungující pohřebiště halštatských elit z let 575 až 450 př. n. l., pravděpodobně součást jeskynní svatyně. Spektrum nálezů – lidské a zvířecí ostatky, vegetabilní zbytky a úmyslně zlomené předměty – nasvědčuje konanému komplexu náboženských obřadů a rituálů. Zvláště pozoruhodný je nález kováren, který poukazuje na vazbu mezi řemeslem a vědením.

V roce 1920 byla prorazením Šenkova sifonu objevena Nová Býčí skála s aktivním tokem Jedovnického potoka. Během druhé světové války zahájili nacisté ve vstupních prostorech stavbu podzemní továrny, kterou však nestihli dokončit, nicméně stavebními pracemi ji trvale poškodili. Po válce byly odhaleny další části systému – Sobolova a Májové jeskyně. V osmdesátých letech pak díky štolám a potopu došlo k objevu Prolomené a Proplavaní skály.

Dnes je Býčí skála místem kultury – v roce 2011 se v jejím okolí natáčela pohádka Sněžný drak, o čtyři roky později se natáčení uskutečnilo i v samotné jeskyni pro pohádku Korunní princ.