Collaltovská hrobka Hrobka

V srdci vsi Nové Sady v okresu Jindřichův Hradec stojí na hřbitově poblíž kostela sv. Oldřicha zajímavá stavba – prázdná hrobka knížecího italského rodu Collalto. Jde o svědectví bohaté history rodiny, která se v češtině traduje jako vlastnictví patstí a zámku v okolí. Hrobka představuje jeden z mála českých příkladů empírové funebrální architektury pocházející z první čtvrtiny devatenáctého století.

Panství Písečné se svým zámkem a Slavětínem zakoupil v roce 1768 Tomáš Vinciguerra Collalto. Rodina se po něm střídala v generacích a majetek zůstal v jejich rukou téměř dvě stě let – až do roku 1926, kdy jej vyvlastňovala československá pozemková reforma. Hrobku nechal postavit Eduard III. Collalto a San Salvatore právě v roce 1822, kdy byl povýšen do knížecího stavu. Stavba tedy vznikala jako symbol prestižu a moci. Architekta stavby není známo; předpokládá se však, že jím mohl být Antonín Duntler. Realizaci stavby pravděpodobně vedl zednický mistr Leopold Komenda. Již v roce 1823 byla podána žádost na brněnské biskupství o vysvěcení kaple. Hrobka měla sloužit rodině po dlouhá léta; nebožtíci zde byli pohřbíváni od roku 1827 do roku 1886 výhradně v dřevěných rakvích.

Architektonicky je hrobka zajímavá kombinací dvou prvků. K renesanční osmiboké zvnici z pravděpodobně roku 1600 přiléhá obdélná empírová kaple. Zvonice je zakončena jehlancovou oplechovanou střechou a zdobí ji nárožní obdélníky. V přízemí jsou okna s lomeným obloukem a novogotickým členěním, v horním podlaží čtyři půlkruhově zakončená okna. Samotná hrobka má plochou sedlovou střechu uzavřenou trojúhelným štítem, na kterém se syčí malý štít s latinským nápisem SEPULCHRUM COLLALTORUM. Průčelí podporují dvojice toskánských sloupů, vstupní portál je půlkruhově zakončený. Dveře jsou dvoukřídlé, zdobí je reliéfní hlavičky v kruhovém medailonu. Německé nápisy po stranách vchodů a collaltovské čtvrcené erby s korunou dosvědčují italský původ vlastníků i jejich šlechtické ambice. V interiéru se nachází čtyři velké mramorové urny s poklicemi, kde byly uloženy ostatky.

Po sto letech provozu se azonban hrobka stala problematickou. Vlhké klimatické podmínky v 20. letech věku dvacátého způsobily, že rakve se začaly rozpadat. Kníže Emanuel, člen rodiny z let 1854 až 1924, se proto rozhodl nechat se pohřbít ve Vídni. V roce 1994 poslední mužský příslušník rodu Manfred VIII. Collalto a San Salvatore nechal převézt všechny pozůstatky svých předků do Itálie, čímž hrobka ztratila svůj původní účel. Dnes je objekt v majetku obce Písečné, je chráněn jako kulturní památka a v roce 2020 prošel částečnou obnovou – opraven byl krov a vyměněna střešní krytina věže. Hrobka zůstává pomníkem éry, kdy se italská šlechta etablovala i v českých zemích, přestože nyní již bez svých chráncích.