Císařský mlýn Mlýn

Císařský mlýn je komplexem nemovitostí v Praze 6 v Bubenči, položený u přírodní památky Pecka vedle Královské obory. Dostanete se sem ulicemi Mlýnská a Za Císařským mlýnem. Jádro tvoří úzká dvoupatrová budova orientovaná ve směru severozápad–jihovýchod, jejíž přízemí skrývá řadu klenutých prostor na pilířích s charakteristickou arkádou dvaceti dvou oblouků. Název „Císařský" poukazuje na dobu císaře Rudolfa II., kdy zde proběhla honosná renesanční přestavba.

Kořeny mlýna sahají hluboko do středověku – poprvé se písemně připomíná roku 1217. V následujícím období patřil majetku kláštera svatojiřských benediktinek na Pražském hradě a během husitských válek sloužil jako součást panství purkrabství. V patnáctém a šestnáctém století jej pronajímali různí mlynáři z Malé Strany. Zásadní změnu přineslo založení brusírny drahých kamenů za Oldřicha Dubanského (1547–1561), hejtmana Pražského hradu, který areál rozšířil o obytný dům, hamr, pily a zahradní stavby.

Přelomovým rokem byl 1584, kdy areál odkoupila císařská komora Rudolfa II. Od roku 1585 jej vedli architekti Antonio Valenti a Giovanni Gargiolli. Hlavní budovu s ikonickou arkádou stavěli Ulrico Aostalli de Sala a Giovanni Antonio Brocco v roce 1589–1590. Komplex vzbogacovaly reprezentativní prvky: pískovcový portál, obdélná vodní nádrž a zahloubená jeskyně s kupolovou klenbou a kašnou pro vodu (1604). Vstupní kamenná brána s bosovanými pilastry a volutovým štítem z roku 1606 podle projektu Giovanniho Marii Filippho dokončila architektonickou kompozici.

Vrcholem aktivity byla brusírna drahých kamenů, kde pracovala proslulá rodina Miseroniů – Ottavio a jeho synové Dionysio a Eusebio – a řemeslník Petr Hýbl. Jejich broušené kameny, křišťálové nástroje a polotovary se vozily na Pražský hrad. Jejich řemeslo zhmotňuje portret Dionysia Miseroniho od Karla Škréty, kde je brusírna viditelná na pozadí.

Třicetileté válce přinesla zkázu – roku 1611 areál pobořily Pasovské vojska, ale následovaly drahé opravy (1612–1615, 1621). Po smrti Rudolfa II. (1612) brusírna ještě chvíli fungovala. Dionysio Miseroni jej oživil roku 1653 a jeho syn Eusebio jej obnovil, než se roku 1679 vyhořel. Během osmnáctého století prošel areál postupnou obnovou. Po opravě roku 1750 se vrátil původnímu mlýnskému účelu – nájemce Václav Holeček (1762–1783) nechal postavit novou dvoupodlažní budovu a přestavěl starší objekty.

Od konce devatenáctého století mlýn již neslouží svému historickému určení. Po různých přestavbách se transformoval v reprezentační, rezidenční a obytné prostory. Roku 1964 byl zapsán jako kulturní památka. V současnosti zde sídlí velvyslanectví Gruzie, mezinárodní mateřská školka a luxusní hotel „Rezidence císařský mlýn".