Stará Boleslav byla jedním z nejdůležitějších středisek raného českého státu. Raně středověké hradiště vzniklo na začátku desátého století, kdy ho pravděpodobně založil kníže Spytihněv I. na již osídlené poloze u důležitého brodu přes Labe. Místo nebylo vybráno náhodou – jeho terénní poloha na terasovitém návrší přirozeně chránila akropoli před útoky. Na jihu ji bránilo meandrující Labe, na východě tok Jizery, severozápad střežel mokřinatý terén. Přístup byl tak možný pouze od severovýchodu, což jej činilo snadno hájitelným.

Počáteční dřevohlinité opevnění bylo během desátého století nahrazeno novou hradbou postavenou z pískovcových bloků spojovaných maltou. Tato změna zůstala v paměti kronikáře Kosmy, který ji zaznamenal jako stavbu „po římském způsobu". Šířka zrekonstruované hradby činila přibližně 2,5 až tři metry. Archeologické průzkumy v roce 1993 zde skutečně nalezly zbytky tohoto opevnění v děkanské zahradě. Jde o nejstarší zachovanou zděnou hradbu v Česku – výraz doby, kdy se stavební technika teprve měnila.

Nejvýznamnější událostí v dějinách hradiště byla smrt knížete Václava. Dne 28. září 935 zde u dveří kostela svatého Kosmy a Damiána byl zavražděn, zřejmě v důsledku rodinného sporu. Kostel byl nejspíše dřevěný a stál na akropoli, která byla srdcem celé pevnosti. Součástí akropole byl i rozsáhlý Boleslavův dvorec a další srubová zástavba uspořádaná do oddělených dvorců.

Po Václavově smrti se Stará Boleslav nestala pouze pietním místem jeho vzpomínky. Kníže Břetislav zde po roce 1039 nechal vystavět baziliku svatého Václava, v níž byly uloženy ostatky Pěti bratří, které přivezl ze svého vpádu do Polska. Kolem této baziliky vznikl v závěru jedenáctého století další kostelní komplex. Byl zde postaven kostel svatého Klementa a археologicky doložený kostel, jehož půdorys je dodnes vyznačen v dlažbě náměstí Svatého Václava. Na předhradí vznikl kostel, na jehož místě se později postavil barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. U všech těchto kostelů bývala pohřebiště, což svědčí o tom, že Stará Boleslav byla významným duchovním střediskem.

Vlastní tvrz se rozprostírala na více než deset hektarů. Rozdělovala se na menší akropoli a rozlehlejší předhradí, které chránila nejspíše dřevohlininitá hradba. Přesná podoba předhradního opevnění zůstává nejasná.

Dnes je archeologická lokalita hradiště chráněna jako kulturní památka. Stavební pozůstatky jsou skryty pod novodobou zástavbou, ale několik archeologických výzkumů zvláště v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století pod vedením Jana Frolíka a Jaroslava Špáčka přineslo cenné poznatky. Návštěvník tu nevidí mohutnou pevnost, ale může si představit, jak zde před tisícem lety tlouklo srdce raného českého státu – místo, kde se psala některá z nejdůležitějších stránek naší historie.