V malebné krajině okresu Příbram vyznívá Rožmitál jako vzácný příklad přeměny středověkého hradu v paláci. Svůj název nese podle německého Rosenthalu – údolí růží – tedy starobylého zvyku 13. století pojmenovávat opevnění německými jmény, i když zde převažovalo české osídlení.

Hrad založil v polovině 13. století Oldřich z rodu Buziců, který se pyšnil titulem prvního, jenž nově používal přídomek "z Rožmitálu". Postupem staletí však jeho osudy provázela složitá vlastnická historie. Když v roce 1347 dal Sezima polovinu hradu, městečka a okolních vesnic Arcibiskupství pražskému, vytvořila se rozpolcenost, která generace napínala. Spory mezi Sezimovým bratrem Zdeňkem a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic se táhly až k husitským válkám.

Předchozí generace, zejména Zdeněk Lev z Rožmitálu, sice iniciovala renesanční přeměnu hradu, leč tak rozhazovačný způsob života ho dovlekl do dluhů. Po jeho smrti musel být majetek postoupen věřitelům. Synové Zdeňka Lva – Zdeněk, Jan a Adam – ztratili rodové sídlo a odešli na Moravu, kde sloužili biskupu Janovi Dúbravovi v Olomouci. V roce 1550 se objevil nový vlastník: bavorsko-rakouský šlechtic Florián Gryspek, vysoký královský úředník, který postupně vykupoval panství od věřitelů a v letech 1559 až 1564 transformoval hrad ve stylu italské renesance.

Jeho práce zrodila dvoupatrový Velký, nazývaný také Gryspekovský palác, který elegantně vynikal z původního oválu hradeb. Branská věž stoupla o dvě patra výš. Gryspek přitom nepřehlížel praktické věci – postavil pivovar, pekárnu a sýpky, přivádějící vodu z nedalekého návrší u Voltuše pomocí dřevěného potrubí na zámecké nádvoří. Dvanáct let jeho vlády vydělilo Rožmitál z poslušných městeček – získalo právo pořádat trhy, vlastní magistrát a trestní právo.

V září 1622 však přišel zlom. Gryspekovský majetek byl kompletně zkonfiskován císařem Ferdinandem II. za účast na stavovském povstání. Rok později obdaroval statek pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, kterého král vypravil s příkazem katolizovat zdejší vzpurné obyvatele. Rekatolizace se však táhla bolestivě. Když v roce 1627 dorazil císařský komisař Jan Přibík Jeníšek s jesuitami a vojskem, zadržovali věřící v zámeckém žaláři, zatímco mnozí utíkali do lesů. I samotný arcibiskup Harrachu později násilí neodpovídal.

Zámek prodělal v 17. a 18. století dvě vážné zkoušky – požáry v 1660 a 1724. Arnošt z Harrachu jej v 1660 znovu opravil, a když jej plamen postihoval znovu v 1724, čekalo na opravu čtyřicet let až do doby arcibiskupa Jana Mořice Gustava z Manderscheid-Blankenheimu. Tehdejší práce věž snížily o jedno patro.

V 1793–1810 přišel arcibiskup Vilém Florentin kníže Salm. Ten proměnil původní bažinu v zahradu anglického stylu, která byla po desetiletí přístupna běžným návštěvníkům. Salm si Rožmitálsko oblíbil a těšil se přízni místních obyvatel.

Od roku 1958 je zámek chráněn jako kulturní památka. Zůstává v soukromém vlastnictví a je částečně přístupný veřejnosti.