Na svahu severně od čtvercové návsi Buškovic stojí farní kostel, který se společně se svým hřbitovem a okolními kaplemi utvářel na jednom místě po sedm set let. Dnes jej spravuje spolek Pro kostely.

Nejstarší písemná zpráva o kostele pochází z roku 1361, kdy sloužil farář jménem Jan. Není však zcela jisté, zda sloužil v dnešní stavbě nebo v nyní zbořeném kostele svatého Bartoloměje, který původně stál v blízkosti. Kostel, v níž dnes pobývá, zpočátku nesly patrocinium svatého Jana a patřil mezi jeho vybavení až do roku 1627, kdy se na základě rekatolizace stal farním kostelem se zasvěcením Narození Panny Marie. Postupem doby se zvětšila farnost – nejdříve připadl také Vroutek, později z režimu vypadly Vidhostice a Libyně. Od roku 1949 jsou při Buškovicích správovány také Brody a Krásný Dvůr, přičemž farnost je nyní administrována z Podbořan.

Stavba v jádru pochází z období raně gotického. Podle půdorysu a rozměrů presbytáře a přibližně dvou třetin lodi lze její vznik datovat do doby mezi lety 1275 a 1325. Presbytář je sklenut jedinou gotickou křížovou klenbou, která ale nebyla součástí původní stavby – vznesla se dodatečně okolo poloviny 14. století. Teprve v první čtvrtině 18. století prošel kostel zásadní přestavbou. V letech 1717 až 1718 byla postavena věž se svou příznačnou cibulovou bání a nad lodí a presbytářem se vztyčily nové krovy. Zároveň byla loď zastřešena a byla vybudována sakristie, nový kůr a prorazena půlkruhová okna. Roku 1728 přibyly kaple Krvácejícího Spasitele a v roce 1744 kaple svatého Prokopa. Obě kaple vznikly jako centrální stavby před západním průčelím a jejich střechy dodnes tvoří typické barokní prvky. Další doba obnovy připadla na rok 1820.

Vnitřní vybavení pochází prevážně z konce 18. a 19. století – klasicistní zařízení a hlavní oltář z roku 1870. V roce 1790 získal kostel nové varhany z dílny nepomyšlského varhaře Ferdinanda Müllera. Sanktusník se objevil v prvním desetiletí 20. století a okna byla vybavena vitrážemi v letech 1932 a 1933. Varhany však kolem roku 1990 utrpěly vandalismu, byly demontovány a restaurovány Rudolfem Valentou, načež se přestěhovaly do kostela v Malém Březně.

Před kostelem stojí barokní socha svatého Jana Nepomuckého s datací 1713 a s charakteristickým hranolkovým soklem zdobeným reliéfními akanty – byla obnovena roku 1925. V okolí návsi leží také socha svatého Floriána a sloup Nejsvětější Trojice.

V současnosti je kostel i obě kaple v horším stavu, ruina márnice na hřbitově je zřícena. V jednotlivých letech však vidět probíhající zajišťovací práce na hřbitovní zdi a samotné stavbě. Jako kulturní památka je chráněn od roku 1964.