Příběh: Kulturní dům Domovina

Dveře sálu se zavřely s takovým praskotem, jako by někdo v nich zanechal prst. Vzduch zůstal viset mezi námi jako špatně navázaná nit, napjatá až k lámání. Na pódiu stál jen on, v černém obleku, který se mu lepil na zádech jako vlhká látka. „Tady se to stalo,“ řekl a jeho hlas se…