Libeňský most je betonový most přes Vltavu v Praze, který od roku 1928 spojuje levobřežní čtvrť Holešovice s pravobřežní Libní. Most leží v ohbí řeky Vltavy a po něm vedena dvoukolejná tramvajová trať. Nachází se jako patnáctý most po proudu řeky v Praze. Své postavení mezi výjimečnými stavbami české architektury si zajistil neobvyklým architektonickým stylem – dílem Pavla Janáka a Františka Mencla se zařazuje mezi příklady avantgardního funkcionalismu, někdy označovaného i jako kubismus.

Stavbu mostu předcházela dlouhá historie. Na místě stál dřevěný most z roku 1903 podle návrhu inženýra Soukupa, který sám nahrazoval ještě starší řetězový most Císaře Františka I. Tento provizorní most byl postupně démolován mezi lety 1924 a 1928, aby uvolnil místo pro novou stavbu. Stavbu částečně usnadnila regulace řeky Manin, která probíhala během výstavby – přeložením koryta Vltavy blíže k Holešovicím bylo možné budovat některé pilíře na suchu. Veřejnosti byl most slavnostně otevřen 29. října 1928 k desátému výročí vzniku Československé republiky. Původně nesl jméno Karla Baxe, tehdejšího pražského primátora, ale toto označení se neudomácnilo. Od 9. května 1950 do roku 1962 se jmenoval Stalingradský most, následně si osvojil název Libeňský most, který si drží dodnes.

Most se skládá ze šesti stavebních celků, čímž si vysloužil i označení Libeňské soumostí. Byla to díla nejlepších odborníků doby. Mostní stavitel František Mencl se podílel na obloukové části, inženýr Václav Dašek na rámové. Architektonickou úpravu zajistila kancelář Pavla Janáka. Stavbu realizovalo Dělnické podnikatelství staveb Piták a společníci; fundamenty a betonové konstrukce pak Ing. Hlava se dr. Kratochvílem a Ing. Dr. Skorkovským. Hlavní část (ev. č. V009) dosahuje délky přemostění 295,82 metru a je tvořena pěti trojkloukovými oblouky z prostého betonu, uzavřenými uzly schodišť a železobetonovými rámovými konstrukcemi.

Architektonický styl mostu je zcela ojedinělý. Architekt Vít Máslo uvedl v časopise Reflex v květnu 2018 názor, že jde o jediný kubistický most na světě. Od otevření jej však postihaly problémy s trvanlivostí. Most nikdy neprošel zásadnější generální opravou a je dlouhodobě v špatném technickém stavu, což se odráží i v omezením provozu tramvajů. V roce 2002 jej postihly mírné poškození při povodních. V roce 2004 se objevil záměr na radikální přestavbu či demolici mostu. Veřejný odpor a žádost o prohlášení za kulturní památku se však nesetkaly s úspěchem – ministerstvo kultury žádost zamítlo. Tramvajové těleso prošlo několika rekonstrukcemi, naposledy v roce 2012. Libeňský most dnes zůstává autentickým svědkem české moderny a jednou z nejsmělějších staveb meziválečné Prahy.