Příběh: Palác Aventin

**Když jsem otevřel dveře, uvnitř bylo ticho jako v hrobce, ale vzduch voněl po starých knihách a něčím jiném — po čerstvě vykvetlých růže, které nikde neviděl.** „Pane Malínský, tohle už nemá smysl,“ řekl Jan Zedwitz, jehož prsty se třásly kolem sklenice vína, která se na stole…