Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svaté Kateřiny Alexandrijské V Praze
  • Příběh: Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze

Příběh: Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze
❧

Když se mu z ruky vyloupnul kámen

Jindřich z Rožmberka se pokusil chytit padací lano, ale prsty se mu proklouzly po vlhkém kamenu a náhlým trhnutím ho přitáhlo k zemi. Větev, na které visel, se pod jeho váhou prohnula, a on se ocitl tváří v tvář tomu, co měl být jeho posledním pohledem: nebeský modrý prolínající se s tmavými trámy stropu, jako by někdo roztrhl oblohu a nechal ho padat přímo do Boha.

Vězňové v kostele svaté Kateřiny se naučili, že když se modlí, musí to být tiše. Ale Jindřich už neměl čas ani sílu na modlitby. Vězel na laně uprostřed lodi, kde se dříve kolébala víra, nyní však jen prach a stíny. Pod ním se rozkládal kostel, který když byl ještě malým chlapcem, navštěvoval s otcem – tehdy byl plný zpěvu, kadidel a světla, které se odráželo od zlatých reliéfů. Teď tu zbyly jen stěny, které mlčely, a vzduch, který voněl po starém dřevě a něčem, co připomínalo hořící svíce, i když žádné nebyly.

„Pomoz mi,“ sykl, ale jeho hlas se ztratil v hlubokém tichu. Ruka, která ho držela, se začala unavovat. Když se mu podařilo posunout nohu, aby našel oporu, ucítil něco nečekaného: pod jeho botou nebyl dřevěný podlahový trám, ale kámen. Studený, hladký, jako by ho někdo tam položil právě teď.

Zvedl hlavu a spatřil to, co nemohlo být. Uprostřed lodi, tam, kde se dříve rozprostíral oltář, ležela kamenná deska, která tam před chvílí nebyla. Byla to malá, čtvercová, asi jako dlaň, a na ní byl vyryty jen jeden symbol: kruh s křížem uvnitř, jako by někdo rýpáním nože do kamene chtěl zachytit okamžik, kdy se světla dotknou temnoty.

Jindřich se pokusil dostat k ní, ale lano ho drželo příliš pevně. Pak uslyšel šepot. Ne z uší, ale z hloubky kostela, jako by mu někdo šeptal přímo do mysli: *„Nečekej na zázrak. Zázrak už je tady.“*

Kámen pod jeho nohou se začal hýbat. Neotřásal se, neotřepal se – jednoduše se posunul stranou, jako by někdo stáhl neviditelnou skříňku. A pod ním se otevřela díra, úzká, temná, jako by někdo do stěny vyryl schodiště dolů.

Jindřich nevěděl, jestli to byl sen nebo blud. Ale když se podíval dolů, uviděl světlo. Ne z okna, ne ze svíčky – světlo, které vycházelo z hlubin, jako by tam někdo držel zapálenou lampu. A pak uslyšel hlas, který zněl jako jeho vlastní, ale starší, moudřejší: *„Kdo padá, může spadnout. Ale kdo ví, kam padá, už spadne jinam.“*

Lano se uvolnilo.

Jindřich se ocitl na zemi, ale vzduch tu voněl jinak – jako by byl smíšený s něčím, co zná z dětství: medem, kořením a něčím, co připomínalo moře. Kolem něj se rozkládal úzký průchod, jehož stěny byly pokryty nápisy, které neznal. Některé byly v řečtině, jiné v nějakém starém písmu, které připomínalo runy. A uprostřed stály dveře, které nebyly z dřeva, ale z něčeho, co vypadalo jako leštěný černý kámen.

Na nich byl vyryty jeden slov: *„Kateřino.“*

Když se Jindřich dotkl dveří, otevřely se samy. A když vstoupil dovnitř, ucítil, že čas se zastavil. V místnosti, která byla větší, než se zdála být, stál stůl s knihou, která se otevřela na stránce, kde byl napsán jen jeden řádek: *„Ty jsi ten, kdo přišel hledat.“*

Jindřich z Rožmberka se otočil a spatřil za sebou dveře, které se už zavřely. A když se podíval ven, byl zpátky v kostele, visící na laně, ale tentokrát ho držela neviditelná ruka. Když se probral, ležel na kamenných schodech u vchodu, a v ruce držel ten malý kámen s kruhem a křížem.

Několik dní později byl nalezen mrtvý v cele, kde ho drželi. Na hrudi měl ten kámen, který nikdo neviděl, jak se tam dostal. A v kostele svaté Kateřiny, tam, kde dříve visel, našli na podlaze otisky nohou, které tam předtím nebyly.

Dnes, když někdo vstoupí do kostela a postaví se uprostřed lodi, může si všimnout, že podlahové dlaždice jsou posunuty o pár centimetrů. A když se nakloní, ucítí ten samý zápach, jako by někdo tam právě prošel. Někdy, když je kostel prázdný a vítr fouká přes Kateřinskou ulici, uslyší šeptání, které zní jako jméno: *„Jindřište.“*

✦
Příběh se váže k památce Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)