Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Jiří (Libušín)
  • Příběh: Kostel svatého Jiří (Libušín)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Jiří (Libušín)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Jiří (Libušín)

Příběh: Kostel svatého Jiří (Libušín)
❧

Když se Markvart z Libušína pokusil otevřít dveře kostela, zůstal mu v ruce jen polámaný kování a chladný prach.

Bylo to jako by se vzduch v jeho hrudi zhušťoval, až se mu zdálo, že ho něco vtáhne zpátky dovnitř. Věděl, že je to nemožné – kostel stál prázdný od doby, co ho opustil poslední farář, a od té doby se zde jen hromadily listí a šedivé paprsky slunce, které se vloudily skulinami ve stěnách. Ale ten zápach… jako by někdo nedávno zapálil svíci z vosku a nechal ji hořet až do posledního kapky.

Markvart sevřel zuby a zatlačil znovu. Dřevo pod jeho dlaněmi bylo vlhké, jako by někdo nedávno prolil vodu. *„Proč právě já?“*, pomyslel si. Bylo mu čtyřicet let, měl na svědomí lži, které se mu vrátily jako vlažné rány do žaludku, a teď, když se mu zdálo, že slyší šepot za zdmi, chtěl jen utéct. Ale nohy ho nesly.

Vnitřek kostela byl tmavý, ale ne úplně. Nějaké světlo pronikalo úzkým oknem nad oltářem, a když se jeho oči přizpůsobily polotmě, uviděl, že na kamenném podlaze leží něco, co tam nemělo být. Malý, vyřezávaný křížek z kosti – tenký, jako by ho někdo vyobrocil z vlastního hřbetu. *„Kdo by sem přišel?“*, zamumlal. Věděl, že v okolí nikdo nebydlí, jen starý Miloš, který se schovával v lese před svými dluhy, a ten by nikdy nechal takovou věc na pospas prasklinám ve zdi.

A pak to zaslechl.

Ne hlas, ne slova – jen tiše, jako by se někdo dotkl struny na jeho vlastní duši. Zvuk, který neznal, ale poznal by ho okamžitě, kdyby ho kdy slyšel. Bylo to jako když se voda v tichém rybníce náhle rozkmitá od něčeho, co je příliš hluboko, než aby se dalo spatřit. Markvart se otočil, ale nikdo tam nebyl. Jen stín, který se protáhl po stěně jako by ho tam někdo namaloval vlhkým prstem.

Vtom si všiml, že na oltáři leží svíce. Nepálila se, ale vosk byl teplý, jako by ji někdo právě položil. *„To není možné.“* Jeho ruce se třásly, když ji vzal. Když ji přiblížil k světlu, uviděl na ní vyryté jméno: *Jitka*. Jeho první žena. Ta, která zemřela při porodu, když mu bylo dvacet let. Ta, o které nikdy neřekl, že ji miloval, protože slova mu v hrdle ztuhla jako led.

Svíce se náhle rozsvítila.

Plamen byl malý, modravý, jako by ho někdo vylil z nebe. A pak – ne, *když* – se ozvalo její jméno. *„Jitko…“* Ne jako otázka. Jako odpověď.

Markvart upustil svíci. Ta dopadla na kameny a rozlila se voskem po podlaze, ale plamen nehasl. Hořel dál, jako by se živila něčím, co nebylo vzduch.

Když se Markvart zvedl, dveře za ním byly zavřené. A na prahu stála žena v šedém rouchu, který se vlnil, i když nefoukal žádný vítr. *„Ty jsi mi to vzal,“* řekla. *„Ne jen život. Ale i to, co jsi slíbil.“*

On neodpověděl. Věděl, že nemůže. Věděl, že když otevře ústa, uslyší jen vlastní dech, který se změní v led.

Když se dveře otevřely, kostel byl opět prázdný. Na podlaze ležela jen svíce, která se rozplývala jako sníh na slunci. A v jeho dlaních zůstala jen malá, polámaná kostíčka křížku – ten, který nikdy nepatřil nikomu.

Markvart šel ven a zavřel za sebou dveře. Nikdy se nevrátí. Ale každý měsíc, když přichází jarní vítr, přináší s sebou zápach vosku a šepot, který nikdo neslyší – jen on. A když se podívá na své ruce, někdy uvidí, že na nich nejsou žádné jizvy. A že jsou čisté.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Jiří (Libušín) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)