Příběh: kaple Božího Těla (Olomouc)
Když se Matěj z Olomouce dotkl zdi, praskla mu v ruce svíčka.
Neuměl vysvětlit, jak se sem dostal. Věděl jen, že ho táhlo sem, jako by ho něco volalo jménem, které neznal. Kaple byla prázdná, ale vzduch v ní žil — teplý, nasycený vůní starého dřeva a něčím jiným, jako by se zde nedávno někdo modlil. Svíčka v jeho ruce hořela nerovným plamenem, a když ji přiložil ke stěně, zapáchalo to po vosku a po něčem, co vonělo jako kůra ze starých knih.
Na oltáři stála socha anděla s roztaženýma rukama, jako by chtěl zastavit něco, co se už stalo. Matěj se podíval na své dlaně — byly čisté, ale pod nehty měl černou práškovitou stopu, jako by se dotkl uhlí. V kapli nebylo uhlí. Nebyly tu žádné uhlíky, žádné saze, žádné stopové prvky, jen bílé dlaždice a zlaté výzdoby, které se v šeru rozplynuly v něco, co vypadalo jako tekuté světlo.
„Kdo jste?“ zeptal se hlasitěji, než zamýšlel.
Odpověď nepřišla slovy. Přišla jako dotek — lehký náraz proti rameni, jako by ho někdo mírně popudil. Matěj se otočil, ale nikdo tam nebyl. Teprve pak si všiml, že na podlaze leží malý kámen, který tam předtím nebylo. Byl hladký, jako by ho někdo dlouho otíral o něco jiného, a na jeho povrchu se zrcadlila svíčka, kterou držel.
Když se kámen dotkl, zněl jako prázdná sklenice. Matěj ho zvedl a přitiskl k uchu. Slyšel šepot, který nepochopil, ale který ho pronikl až do kostí. Pak se kámen rozpadl na prach, jako by byl jen omylem ztuhlý déšť.
Na oltáři hořela další svíčka. Ta byla nová, vosk ještě neztuhlý.
Matěj se posadil na lavici a čekal. Čekal, až mu někdo řekne, proč je tady. Čekal, až mu někdo řekne, co má dělat. Ale kaple zůstala tichá, kromě toho, že se mu zdálo, že z kruchty někdo pozoruje — někdo s bílým obličejem, který se skláněl nad zábradlím, jako by čekal, až se odváží vstoupit.
Když se Matěj později vrátil domů, měl v kapse kousek vosku, který se mu nepodařilo vyhodit. Voněl jako popel a jako něco, co ještě hoří.
Kaple Božího Těla v Olomouci stojí dodnes. A někdy, když je prázdná, někdo tam přichází a zanechá za sebou svíčku, která hoří déle, než by měla.