Příběh: kostel svaté Ludmily (Řimice)

**Když se dveře otevřely samy** Vůně starého dřeva a vosku, smíšená s prachem a něčím sladkým jako med po rozbité svíčce, ho udeřila jako pěst. Matěj se zastavil na prahu, ruce mu třásly, prsty se mu zasekly do vlhkého kamene. *Za mnou se zavřou.* To věděl jistě, jako ví, že ho…