Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Chvojkovy Lomy
  • Příběh: Chvojkovy lomy

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Chvojkovy lomy
Smyšlený příběh

Příběh: Chvojkovy lomy

Poslouchejte příběh
Příběh: Chvojkovy lomy
❧

„Když jsem ji viděl poprvé, byla tam jen ona – a nic jiného.“

Stál jsem na okraji lomu, kde se zelené svahy klaněly jako opuštěné moře, a díval se na ni. Voda jezírka byla tak klidná, že bych v ní mohl číst vlastní odraz, ale místo toho tam plaval jen ten bílý maják – Obří věž, jak ji nazývali. Byla tam už dávno, devět metrů keramiky, které se tyčily nad vodou jako něco, co sem nepatří. A přece tam byla. Jako by čekala.

„Co to vlastně je?“ zeptal jsem se tehdy svého kamaráda Jirky, který tu pracoval jako zahradník. On jen zvedl rameny a vyfoukl kouř z cigaretky. „Něco od toho Hostašiho. Říká se, že když se na ni podíváš ve správnou chvíli, uvidíš něco, co tam není.“ Já jsem se usmál, ale ve večerních hodinách, když jsem přicházel pozdě, když se park vyprázdnil a lampy hořely jen v amfiteátru, jsem si všiml, že maják… *dýchá*.

Nebylo to vidět okem. Nebylo to ani slyšet. Bylo to jako teplo, které se rozlilo z hlíny, jako by se uvnitř něčeho pomalu otáčelo. A jednou večer, když jsem šel kolem, uslyšel jsem hlas. Ne z věže – z vody. Jako by někdo šeptal mé jméno pod hladinou.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se nahlas.

Odpověď přišla okamžitě – ne z vody, ale z majáku. Nebo z něčeho uvnitř něj. *„Tady jsem byl dřív, než tu byl park.“* Hlas byl suchý, jako prach z pískovce, ale zněl jako ženský. Starý, unavený ženský hlas.

Jirka mi nikdy nevěřil. Říkal, že jsem měl po práci v lomu halucinace. Ale já jsem věděl, že to není pravda. Protože od té chvíle jsem začal chodit do parku každý večer. A každý večer jsem slyšel jiný hlas. *„Tady ležely kosti.“* *„Tady jsme se scházeli, když bylo všechno jiné.“* *„Tady jsem zapomněla klíč.“*

Jednou jsem se odvážil dotknout se majáku. Hlína byla teplá, jako by ji právě vytáhli z pece. A když jsem ji stiskl, ucítil jsem něco tvrdého uvnitř – jako by v ní bylo schováno něco malého, kovového. *„Vezmi mě,“ šeptalo to. *„Ale neodcházej dál.“*

Vzal jsem to domů. Byl to klíč. Starý, zrezivělý, s nápisem, který jsem neuměl přečíst. Ale věděl jsem, že patřil někomu, kdo tu byl dřív, než sem přišli umělci, dřív, než sem přišli lidé. Někomu, kdo tu zanechal stopu v hlíně a čekal, až ho někdo najde.

Teď klíč visí nad mé postelí. A když se maják v parku začne „dýchat“ silněji, já vím, že je čas jít zpátky. Protože tam něco čeká. Něco, co nechce, aby ho zapomněli.

A já nechci být ten, kdo zapomene.

✦
Příběh se váže k památce Chvojkovy lomy Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)