Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Křížová Cesta (Nové Hrady, Okres Ústí Nad Orlicí)
  • Příběh: křížová cesta (Nové Hrady, okres Ústí nad Orlicí)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

křížová cesta (Nové Hrady, okres Ústí nad Orlicí)
Smyšlený příběh

Příběh: křížová cesta (Nové Hrady, okres Ústí nad Orlicí)

Příběh: křížová cesta (Nové Hrady, okres Ústí nad Orlicí)
❧

„Zůstaňte stát, vy blázne, nebo vás nechám přivázat k tomu pískovci!“ zakřičel nadobych správce zámku Matěj a jeho hlas se rozlehlo hlubokým údolím, až k samotným zdím Božího domu.

Karel, mladý sochař z Litomyšle, který právě dokončil poslední detaily na čtrnáctém zastavení, se ani neotočil. Jeho prsty, špinavé od prachu a vlhkého kamene, pevně svíraly dláto. Stál na návrší nad Novými Hrady, kde vzduch voněl po mokrém borovicovém jehličí a chladu stoupajícího ze země. Před ním stál pískovcový hranol, jehož rokokové zdobení bylo tak jemné, že připomínaly spíše krajku než tvrdý kámen.

Matěj k němu přistoupil s těžkým dechem. Sledoval, jak Karel s bizarní vervou něco vytesává do spodní části zastavení, přestože hraběnka Anna Barbora Chamaré už dávno odešla do svých komnat a dílo bylo oficiálně hotové.

„Co to děláte? Hraběnka zaplatila pět set zlatých za to, co vidíme, ne za vaše noční bláznění!“ vyjel z něj správce a zkusil mu vytrhnout nářadí z ruky.

Karel však prudce uhnul a jeho oči byly rozšířené, zorničky téměř zaplnily celou duhovévku. „Slyšíte to, Matěji? Ten zvuk? To není vítr v korunách stromů. Je to šepot, který vychází z hloubky tohoto kamene.“

Správce ztuhl. V tichu, které následovalo, skutečně zaznělo něco podivného. Nebylo to zvíře ani člověk. Byl to zvuk podobný tisíci malých zvonků, které tloukly současně, ale velmi tiše, hluboko pod nohama, v samotné zemi návrší. Karel se znovu sklonil k pískovci a začal do něj rytmicky klepat, jako by s něčím pod povrchem komunikoval.

„Ustupte,“ zašeptal sochař. „Oni chtějí, abych otevřel bránu.“

Matěj se pokusil Karla přetáhnout přes rameno a odtáhnout ho pryč od cesty vedoucí k ruinám hradu. Vtom se však stalo něco, co zlomilo veškerou logiku. Karel, vteřinu předtím ještě ztěže dýchající a zpocený, ztuhl v naprostém klidu. Jeho ruka s dlátem zůstala v půvzduchu. Z pískovcového bloku začalo vyzařovat slabé, modravé světlo, které neoslepovalo, ale spíše pohl covalent okolní barvy.

Karel se pomalu otočil k Matějovi. Jeho tvář byla naprosto vyhlazená, bez jediného záhybu, jako by z ní zmizely všechny stopy lidského utrpení i času. „Hraběnka nebudovala jen cestu pro pokání,“ řekl hlasem, který zněl jako sbor mnoha lidí najednou. „Budovala most. Ale klíč je vytesán v místě, které nikdo nesmí vidět.“

V ten moment se modravý jas prudce rozšířil a zasáhl oba muže. Matěj pocítil prudký mrazivý chlad v zádech, jako by ho někdo polil ledovou vodou vprostřed zimy. Když znovu otevřel oči, Karel byl pryč. Nebyl vidět v křoví, nebyl v hlubokém srázu pod návrším, nebyl nikde. Zůstalo jen dláto, které s tichým cinknutím dopadlo na zem.

Matěj se s třesoucími se rukama sklonil k pískovci. Na místě, kde Karel před chvílí pracoval, nebyl žádný nový vryp ani škrábanec. Povrch kamene byl dokonale hladký, přesně takový, jaký ho opustili bratři Hendrichovi. Nic však nezmizelo úplně. V dlaních Matěje zůstal viset malý, pískovcový úlomek ve tvaru slzy, který byl stále teplý na dotek, přestože byl vzduch kolem mrazivý.

Správce se rozhlédl kolem sebe. Cesta k Božímu domu vypadala v šeru hrozivě a zároveň přitažlivě. Věděl, že Karel nikam neodešel vlastním volením. Něco v tom kameni, něco, co tam spalo staletí předtím, než hraběnka investovala své zlaté, si sochaře vzalo s sebou.

Matěj ten úlomek v dlani zmáčkl tak silně, až mu zpraskaly klouby. Do konce svých dnů už nikdy nedovolil nikomu, aby u křížové cesty zůstal po setmění, a přesto každou noc, když vítr z hradu Boží dům dopadal na zámecký park, slyšel z pískovcových zastavení tiché, rytmické klepání dláta.

Kdo dnes stane u posledního zastavení a přiloží ucho k chladnému pískovci, možná ještě uslyší ozvěnu toho, co se v roce 1767 definitivně zavřelo před zraky smrtelníků.

✦
Příběh se váže k památce křížová cesta (Nové Hrady, okres Ústí nad Orlicí) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)