Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Smírčí Kříž (Radošov)
  • Příběh: Smírčí kříž (Radošov)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Smírčí kříž (Radošov)
Smyšlený příběh

Příběh: Smírčí kříž (Radošov)

Příběh: Smírčí kříž (Radošov)
❧

„Tady to končí, ty blázne! Vrať tu zbraň a možná tě nechám žít!“

Hanuš stál v blátě obchodní cesty, dýchal těžce a z úst mu unikaly bílé obláčky páry. V pravé ruce svíral jílce šavle, jejíž čepel se v šeru leskla jako zrcadlo. Proti němu stál muž, kterého neznale z Radošova, cizinec s tváří zčernalou od cestovního prachu a očima, které neviděly strach, jen prázdnotu. Mezi nimi ležela rozbitá voznice a kolem nich vznášela se kovová vůně krve smíchaná s pachem mokrého borovicového lesa.

Hanuš ne odpověděl. Jen pevněji sevřel rukojeť. Cizinec se krátce zasmál, zvuk to byl suchý a drasavý, jako když někdo dře kamenem o kámen. Bez jediného varování se vrhl vpřed. Ocel zazvonila o ocel, zvuk se rozlehlo údolím a odrazil se od stěn blízké kaple. Boj byl krátký, brutální a tichý. Hanuš cítil, jak mu v ruku přejde chladný třes, když vtázal šavli hluboko do hrudi protivníka. Cizinec nezakřičel. Jen se na něj podíval, položil mu ruku na rameno a zašeptal slova v jazyce, který Hanuš nikdy neslyšel, ale který zněl jako šumění vzdáleného potoka.

Když cizinec dopadl do prachu, v okolí zavládlo nepřirozené ticho. Ptáci zmlkli a vítr přestal hýbat větvemi stromů. Hanuš se chvěl. Podíval se na svou zbraň a pak na mrtvé tělo. V tu chvíli se stalo něco, co mu vyrazilo dech. Z rány v hrudníku cizince nevytekla jen krev, ale začaly z ní stoupat drobné, zlatavé jiskry, které se vznesly do vzduchu a začaly kroužit kolem blízkého kamenného kvádru.

Hanuš v panice šavli odhodil. Chtěl utéct, ale nohy měl jako z olova. Sledoval, jak ty světelné body postupně pronikají do samotného kamene, který tam stál jako tichý svědek. Cizinec byl pryč, ale pocit, že ho někdo pozoruje, nezmizel. Hanuš se vrátil k místu vraždy až o několika dnech, hnaný pocitem viny a nevysvětlitelným tahem, kterému nedokázal odolat.

Když dorazil zpět, našel tam něco, co tam předtím nebylo. V hrubém kameni, v samotném těle monolitického kříže, byla vyryta šavle. Nebyl to dílo řemeslníka, který by použil dláto a kladivo. Křivka čepele byla dokonale přesná, jako by ji do kamene vypálilo samotné slunce nebo ji tam vryla neviditelná síla v jediný okamžik.

Celá vesnice začala šeptat. Starší mluvili o smíření, o krvi, která musí být zaplacena pokleknutím a modlitbou. Hanuš však věděl, že nejde o obyčejný hřích. Pokaždé, když kolem kříže procházel, cítil na kůži ten samý chlad, který cítil v okamžiku, kdy vrazil čepel do hrudníku cizince. Někdy v noci, když měsíc stál vysoko nad Radošovem, slyšel z ದಿře zahrady, kde kříž stál, tiché šeptání v cizím jazyce.

Hanuš se pokusil kříž zakrýt, zkusil ho přehrabat zemí, ale kámen zůstal na svém místě, nepohnutelný a hrozivý. Šavle v kameni se zdála být s každým rokem hlubší, jako by se do žuly nebo pískovce – nikdo si nebyl jist, z čeho byl kříž vyroben – pomalu zapadala.

Uplynuly století. Kaple, která kdysi kříž stínila, zmizela a zbyly jen trosky v paměti místních. Kříž však přežil. Převstal zapomnění a stal se součástí soukromého prostoru, ukrytý v koutě zahrady domu číslo sto jedna. Lidé už zapomněli na jméno Hanuše i na identitu cizince, ale šavle v kameni zůstala.

Kdo dnes přiloží ruku k chladnému povrchu toho kamene, může pocítit zvláštní brnění v prstech. Někteří říkají, že je to jen vlhkost z okolních hor. Jiní však věří, že v kameni stále dřímá ta neuvěřitelná síla, která vynesla obraz zbraně do věčnosti. Zbraň, která v ten den neuvítala smíření, ale zanechala otázku, na kterou neexistuje odpověď.

Kdo ví, zda ta vyrytá šavle skutečně symbolizuje mír, nebo zda je to vězení pro něco, co z tohoto světa nikdy nemělo přijít.

✦
Příběh se váže k památce Smírčí kříž (Radošov) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)