Příběh: U tří divých mužů
Krejčí František Šrámek stál v úzkém průjezdu domu U tří divých mužů, zahleděn do tmavé chodby, která se před ním táhla jako ústa nějaké strašlivé bestie, a cítil, jak mu po zádech běhá mráz, když slyšel výkřiky a smích přicházející z horních pater. Vůně starého dřeva a zatuchlého vzduchu mu dráždila nos, ale on stál nehybně, jako by ho k tomu místu připoutala neviditelná síla.
Náhle se za ním ozvaly kroky a František se otočil, aby spatřil svého přítele, malíře Jana Baucha, který se na něj usmíval a říkal: "Františku, pojď se mnou, máme tam dnes večer nějaké divadlo, které ti budeš vyprávět celý týden." František váhal, ale Janův nadšený tón ho nakazil a spolu vyšli do ulice, kde je čekal chladný večer a tma, která se jako živý tvor plazila po zdech domu.
Vešli dovnitř a František se ocitl v místnosti plné lidí, kteří se smáli a popíjeli. Na stěnách visely obrazy, které Františkovi připadaly jako výplod nějakého šíleného génia, a na jevišti tančily tři postavy v kožených sukénkách a čelenkách z peří, které křepčily a vykřikovaly jako divé zvíře. František se díval s otevřenými ústy, zatímco Jan mu šeptal do ucha: "To jsou ti divoši, o kterých jsem ti říkal, přestrojení pacholci, kteří si hrají na lidožrouty."
František se nedokázal odvrátit, když jeden z nich trhál živého holuba a jedl syrové maso, a cítil, jak mu z toho běží mráz po zádech. Ale Jan se pouze smál a říkal: "To je přece jenom divadlo, Františku, nic jiného." Ale František nevěděl, co si má myslet, protože ty oči, které se na něj dívaly z jeviště, byly jako nic, co kdy viděl.
Náhle se ozval výkřik a František se otočil, aby spatřil nějakou ženu, která běžela ven z místnosti, zatímco muži na jevišti se smáli a křepčili dál. Jan se na něj podíval a řekl: "To je asi jenom část programu, Františku, nic jiného." Ale František nevěděl, co se stalo, a cítil, jak ho zmáhá pocit neklidu, jako by něco nebylo v pořádku.
Otočil se a vyšel ven, zatímco Jan za ním křičel: "Františku, kam jdeš?" Ale on nevěděl, kam jde, pouze cítil, že musí ven, aby se dostal z toho místa, kde se udál nějaký zločin, nebo snad něco ještě horšího. Když vyšel do ulice, cítil chladný noční vzduch a viděl, jak se nad ním tyčí dům U tří divých mužů, jako by ho pozoroval. A v tu chvíli věděl, že se musí vrátit, aby zjistil, co se tehdy stalo, ale už nikdy nezahlédl Jana Baucha, ani ty divé muže, kteří tančili na jevišti.
Co se tehdy stalo, zůstalo navždy záhadou, ale dům U tří divých mužů stojí dodnes, jako by čekal na někoho, kdo přijde a rozluští jeho tajemství. A František Šrámek, krejčí, který stál v jeho průjezdu, jako by byl pouze součástí nějaké strašlivé bestie, která spala a čekala, až někdo ji probudí.