Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Sitrův Dům
  • Příběh: Sitrův dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Sitrův dům
Smyšlený příběh

Příběh: Sitrův dům

Příběh: Sitrův dům
❧

Tomáš Sitr sevřel rukojeť dýky tak pevně, až mu zbělely klouby, a jediným trhnutím strhl plátno, které zakrývalo čerstvě dokončenou fresku na fasádě jeho domu. Mistr Josef Fargit, jehož tvář byla pokryta bílým prachem z vápna, odstoupil o dva kroky zpět a ani nedýchal. Na zdi, přímo pod oknem prvního patra, kde se ještě před chvílí skvěl hrdý erb a alegorie spravedlnosti, se nyní v jasném odpoledním slunci vyjímalo něco, co tam před svítáním rozhodně nebylo. Vedle vyobrazených postav českých králů se v omítce objevila postava muže v podivném, přiléhavém oděvu, který nedržel v ruce meč ani žezlo, nýbrž podivný, lesklý předmět, jenž vrhal na dlažbu náměstí stín, který se nepohyboval spolu se sluncem.

Sitr se naklonil dopředu, prsty se dotkl chladného, ještě vlhkého vápna a ucítil zvláštní brnění, jako by se mu do konečků prstů vlévala elektřina z bouřkového mraku. Vůně čerstvé malty se mísila s pachem síry a levandule, kterou Kateřina právě rozhazovala v předsíni. Tomáš se neotočil, když uslyšel za zády tichý, kovový zvuk, jako když o sebe cinkne několik mincí, které nepatří do žádné měny známé v Prachaticích.

To není dílo tvé ruky, Josefe, zašeptal Tomáš, aniž by spustil oči z tváře onoho neznámého muže na zdi. Postava na fresce měla oči, které vypadaly jako dva vybroušené drahokamy, a v jejich hloubce se zrcadlilo celé náměstí tak přesně, že Sitr v odrazu uviděl sám sebe, jak stojí pod oknem a dívá se na fresku, která tam podle všech zákonů logiky neměla co dělat.

Mistr Fargit jen tiše poklekl, jeho ruce se třásly. Pane, přísahám při svaté Barboře, že jsem ten prostor nechal prázdný pro erb vašich předků, koktal stavitel. Když jsem ráno přišel, lešení bylo tiché a nikde ani živáčka, ale tato barva... tato barva je studenější než led z šumavských potoků.

Sitr neposlouchal. Sledoval, jak se stín onoho neznámého na zdi začíná pomalu prodlužovat, i když slunce stálo vysoko nad obzorem. Ten muž na fresce se náhle pohnul. Nebyl to pohyb štětce, nebyl to klam světla. Ruka s podivným předmětem se mírně nadzvedla a v místě, kde se freska dotýkala kamenného ostění okna, se ozvalo ostré zapraskání, jako když puká kámen pod náporem mrazu.

Kateřina vyběhla z domu, v rukou ještě držela hrst sušených květů, ale když spatřila, co se děje na fasádě, upustila je na dlažbu. Její výkřik zanikl v podivném, táhlém hučení, které se začalo šířit z nitra domu, z hloubi gotických sklepů, kde se vzduch náhle ochladil tak, že se z úst všech přítomných začala valit bílá pára. Tomáš se pokusil postavu na zdi setřít dlaní, ale místo aby barva povolila, jeho ruka se zabořila do zdi, jako by byla z tekutého písku. V tu chvíli se postava na fresce zastavila a přímo z jejích očí vyšlehl záblesk tak ostrý, že se na okamžik celé Velké náměstí ponořilo do naprosté tmy, přestože byl pravý poledne.

Když se zrak Sitra i stavitele opět vyčistil, postava byla pryč. Na jejím místě zbyl jen nevýrazný, šedý obrys, který připomínal otisk lidského těla v čerstvém sněhu. Tomáš se podíval na své dlaně, které byly černé, jako by je právě vyndal z komína, a cítil, jak se mu do srdce vrací neklid, který ho neopustil do konce jeho dnů.

Dům nechal dokončit, fasádu ozdobil erby a ctnostmi, jak se na bohatého měšťana slušelo, ale nikdy více se nepodíval na to místo pod oknem. Po nocích, když se město ponořilo do spánku, bývalo z prostorů za zdmi slyšet tikání, které připomínalo tlukot srdce, ovšem mnohem rychlejší a kovovější, než jaké má člověk. A když jednou, o mnoho let později, mladý tovaryš při opravě omítky omylem onu šedou skvrnu oškrábal, našel pod ní podivný, hladký kovový úlomek, který nebyl ani železem, ani stříbrem, a který dodnes nikdo nedokázal zařadit. Pokud dnes přejdete prachatické náměstí a zastavíte se pod okny Sitrova domu, možná ucítíte ten náhlý chlad, který nemá příčinu ve větru, a uslyšíte tiché, rytmické hučení, které se ozývá z hloubky staletí. To tajemství tam stále dřímá, skryté pod vrstvami manýristické krásy, a čeká na někoho, kdo v něm uvidí víc než jen pouhou fresku.

✦
Příběh se váže k památce Sitrův dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)