Sitrův dům Dům

Vítejte v Prachaticích, v městě, které svou krásou i historií stále ohromuje každého, kdo vstoupí na jeho Velké náměstí. Právě teď stojíte před jednou z nejvýznamnějších budov tohoto místa. Před vámi se tyčí Sitrův dům, který je skutečným klenotem místní architektury a tichým svědkem staletí městského života. První dojem, který z budovy vyzařuje, je dojem stability, bohatství a estetického vkusu. Je to dvoupatrový renesanční patricijský dům, což znamená, že byl postaven pro velmi zamožného a vlivného občana, který v tehdejším městě zastupoval vrchní společenskou vrstvu. Vnímejte atmosféru tohoto místa a představte si, jak jím procházeli lidé před stovkami let, jak zde zněly kroky obchodníků a jak se z oken nahlíželo na ruch náměstí.

Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tato budova vznikala a jak se vyvíjela. Historie domu sahá hluboko do šestnáctého století. Nejstarší písemný záznam o tomto místě pochází z roku 1521, což nám napovídá, že dům byl součástí základního jádra města již v rané renesanci. Avšak to, co vidíte před sebou dnes, není výsledek prvotního stavění, ale ambiciózní proměny. V roce 1604 se dům dočkal zásadní přestavby. Právě v tomto roce získal svou současnou manýristickou podobu. Manýrismus byl obdobím, které navázalo na vrcholnou renesanci, ale přineslo s sebou více dynamiky, hravosti a touhu po okázalosti. Tato přestavba nebyla náhodná, byla vyjádřením moci a společenského postavení rodiny Sitrůvých.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a podívejte se nahoru. To, co vás pravděpodobně zaujalo jako první, je horní zakončení domu. Všimněte si renesanční atiky s pylony. Atika je ta zdobná stěna, která zakrývá střechu a dodává budově monumentálnější vzhled. Pylony jsou ty svislé římské sloupy či pilastry, které rytmizují horní hranu fasády. Celý tento vzhled byl dílem vlašského stavitelského mistra Josefa Fargita. V té době bylo běžné, že bohatí majitelé zvali z Itálie, tedy z Vlaška, špičkové řemeslniky a architekty, aby do českých měst přinesli nejnovější trendy z jižního Evropy. Josef Fargit pod vedením majitele domu, Tomáše Sitra, dokázal proměnit obyčejný měšťanský dům v pravý palác, který měl konkurovat ostatním stavbám na náměstí.

Když vaše oči klesnou z atiky níže, zaměřte se na průčelí domu. Fasáda je zdobena bohatou freskovou výzdobou, která je jednou z nejvýraznějších vlastností Sitrůvho domu. Tyto malby nejsou jen dekorací, ale nesou v sobě hluboký význam. Autorem těchto uměleckých děl byl Šebastián Hájek. Pokud se podíváte pozorně, uvidíte erby, které hovořily o původu a spojení rodiny, ale především alegorie ctností. V renesanční době bylo pro majitele domu velmi důležité ukázat nejen své bohatství, ale i svou morální integritu a vzdělanost. Alegorie ctností měly návštěvníkům i kolemjdoucím připomínat hodnoty, kterými se majitel řídil, a zároveň zdůraznit jeho status v komunitě.

S tímto domem jsou spjaty jména osobností, které v Prachaticích zanechaly svou stopu. Kromě stavitelského mistra Fargita a malíře Hájka zde hráli hlavní roli členové rodiny Sitrůvých. Ambrož Sitr a později Tomáš Sitr byli lidmi, kteří tento dům formovali. Tomáš Sitr byl právě tím vizionářem, který v roce 1604 rozhodl pro radikální přestavbu. Představte si jejich diskuse s italským mistrem, plány rozkládané na stole a postupnou proměnu domu v to, co vidíte dnes. K historii domu se v pozdějších dobách připojila i jména jako Johann Zdiarsky, který byl součástí složitého dějinného kontextu města.

Zajímavé je, jak se funkce domu v průběhu staletí měnila. Dům nebyl vždy jen rodinným sídlem. Pojďme se posunout v čase dopředu do roku 1885. V té době se zde zřídil internát pro studenty německého gymnázia. Je fascinující si představit ten kontrast. Místo ticha a soukromí bohaté patricijské rodiny se zde najednou ocitlo mnoho mladých studentů, jejichž dny byly naplněny studiem, hádkami a sny o budoucnosti. Z luxusního sídla se budova stala místem vzdělávání a společného života. Další velký zlom přišel v roce 1945, kdy dům připadl státu. Od té doby se budova stala veřejným prostorem a dnes v ní, i v její přístavbě, sídlí Prachatické muzeum. To je nejlepší možný způsob, jak památku uchovat, protože dům sám o sobě je jedním z nejdůležitějších exponátů tohoto muzea.

Možná vás zaujme jedna otázka, která zůstává v prostoru mezi historií a současností. Kdy jste naposledy přemýšleli o tom, jaké tajemství mohou skrývat stěny domu, který přežil pět set let? Od raných záznamů z roku 1521 přes manýristický rozmach, studentský hluk až po ticho muzejních sálů. Každá vrstva fasády, každý pigment v malbách Šebastiána Hájka vypráví příběh o ambicích, o umění a o proměňujícím se světě. Sitrův dům není jen stavbou z kamene a omítky, je to zhmotněná paměť Prachatic.

Nyní, když už znáte příběh tohoto domu, jeho tvůrců i jeho obyvatel, doporučuji vám nechat pohled na fasádě ještě chvíli a zkusit si představit, jak vypadalo Velké náměstí v roce 1604, kdy byl dům nově dokončen a jeho barvy byly pravděpodobně mnohem sytější, než jsou dnes. Všimněte si, jak se dům harmonicky doplňuje s okolní městskou památkovou rezervací a jak definuje charakter celého náměstí.

Vaše cesta za poznáním však zde nekončí. Pozvívám vás, abyste vstoupili dovnitř a prozkoumali prostory Prachatického muzea. Uvnitř na vás čeká další vrstva historie, starobylé předměty a pohledy do života lidí, kteří v tomto regionu žili a tvořili. Projděte si sály, vnímejte ticho starých zdí a nechte se inspirovat genialitou Josefa Fargita a Šebastiána Hájka zblízka.

Děkuji, že jste mě doprovázeli u tohoto krátkého výkladu před Sitrůvým domem. Přeji vám příjemný zbytek návštěvy v Prachaticích a mnoho nových objevů v tomto krásném městě. Na shledanou.