Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Křížová Cesta Stárkov
  • Příběh: Křížová cesta Stárkov

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Křížová cesta Stárkov
Smyšlený příběh

Příběh: Křížová cesta Stárkov

Příběh: Křížová cesta Stárkov
❧

„Tady to končí, Janíku, víc z tebe vymačkat nejde!“ zakřičel radní Johannes Schroll a prudce zastavil svého koně. Prach z cesty se vznesl do vzduchu a osedlal šedé kameny, které právě v roce 1755 dostávaly své poslední úpravy.

Janík, mladý pomocník s dlaněmi rozbitými od práce v pískovci, jen mlčky sklonil hlavu. Vzduchem se nesla těžká vůně mokrého kamene a blízkého hřbitovního ticha, které hrozilo pohltit i jejich hlasy. Janík se podíval na první zastavení, kde Bartoloměj Heinrich z Litomyšle právě dokončil vytesání slov vyzývajících k zpytování vlastní bolesti. Chlapec cítil v krku horký knedlík, ale nepromluvil. V rukou svíral malý, vyřezávaný dřevěný křížek, který mu předtím v tajnosti podal jeden z cizích poutníků.

Schroll nečekal na odpověď. Otočil koně a odjel směrem k městu, přenechávši Janíka samotného u počátku cesty, která vedla vzhůru, k kapli Čtrnácti svatých pomocníků.

Právě v tu chvíli se z mlhy, která se plazila od hřbitovních zdí, vynořil muž. Neměl na sobě šaty žádné známé lékáře ani duchovního. Jeho plášť byl z hrubého, šedého plátna, které splývalo s barvou pískovcových bloků. Muž nekráčel, spíše klouzal po zemi, a jeho oči byly zakryty úzkým páskem látky. Přesto se zastavil přesně před Janíkem.

„Hledejte v kameni to, co sochař zapomněl vytesat,“ zašeptal cizinec. Hlas mu zněl jako tření dvou suchých kamenů o sebe.

Janík ztuhl. Neznalev slovem, ale jen pomalým pohybem prstů přejel po reliéfu prvního zastavení. Cítil chlad pískovce, který v pronikavém vzduchu působil jako led. Cizinec mu položil ruku na rameno. Dotek byl neuvěřitelně studený, jako by muž právě vylezl z hlubokého studeného sklepa. Bez dalšího slova se postava otočila a začala stoupat cestou vzhůru.

Chlapec ho následoval v úžasu. Sledoval šedý plášť, jak mizí mezi jednotlivými zastavěními. S každým krokem se však stalo něco zvláštního. Cizinec nezanechával v prachu žádné stopy. Janík se zastavil u pátého kamene a zkusil dotknout povrchu reliéfu. V ten moment pocítil prudký elektrický ráz, který ho donutil sobě vyletět z bot. Z kamene se ozvalo tiché, kovové cinknutí, jako by uvnitř pískovce něco prasklo nebo se pohnulo.

Když Janík konečně dostihl cizince u kaple Čtrnácti svatých pomocníků, muž už tam nebyl. Stála tam jen otevřená brána kaple a v jejím vchodu ležela ta malá dřevěná věc, kterou Janík držel v ruce, jenže teď byla z čistého, bílého mramoru.

Janík se rozhlédl kolem sebe. Byla tam absolutní tichost, kterou přerušovalo jen vzdálené zazvonění kostelního zvonu. Podíval se zpět na cestu, kudy přišli. Mezi zastavěními, v prostoru mezi kamennými bloky, viděl blikot levouho světla, jako by někdo v zemi zapálil stovky malých svíček, které však nebylo vidět, jen jejich odlesk.

Běžel zpět k radnímu Schrollovi a křičel o muži bez očí a o mramorovém kříži. Schroll ho však jen vyśmál a řekl, že na křížové cestě byl v ten den kromě nich dvou a sochaře Heinricha nikdo. Janík však věděl, že nelže. Vzal mramorový předmět a zkusil ho přiložit k jednomu z reliéfů. V momentě, kdy se mramor dotkl pískovce, z kamene vyšel tichý, lidský vzdech, který zněl jako hluboký klid po tisíci letech utrpení.

Od toho dne Janík nikdy přestal navštěvovat cestu. Hledal v každém kameni, v každé rýze Bartoloměje Heinricha, tajný vzkaz, který mu cizinec naznačil. Nikdy nenašel žádné skrytý slovo ani tajnou komoru, ale každý, kdo dnes stoupá od hřbitova k kapli, může pocítit ten samý zvláštní chlad na rameni, jako by ho někdo neviditelný provázel v jeho vlastní bolesti.

Kdo jednou stoupne na tyto šedé kameny, už nikdy neodívá úplně stejný, protože někde v hloubi pískovce zůstalo uvězněno tajemství, které se odmítá vyprávět slovy.

✦
Příběh se váže k památce Křížová cesta Stárkov Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)