Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vodní Mlýn, Široká Čp. 80
  • Příběh: Vodní mlýn, Široká čp. 80

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Vodní mlýn, Široká čp. 80
Smyšlený příběh

Příběh: Vodní mlýn, Široká čp. 80

Příběh: Vodní mlýn, Široká čp. 80
❧

„Tohle je podvod, ty zloději z obilí! Kde je ta mouka, kterou jsem zaplatil zlatem?!“

Hromký hlas šlechtice Mikuláše z Vítkova přehlušil i rytmické tleskání vodního kola, které s těžkým syčením hnala Vltava do hlubokého koryta. Mikuláš stál v prachu mlýna, tvář rudá jako zralé jabloko, a prstem ukazoval na prázdné pytle. Vzduchemou vířil jemný bílý prášek, který se usadil na jeho drahém sametovém plášti a změnil ho v připomínku sněžného muže.

Mlynář Janek, muž s tváří opečenou sluncem a očima, v nichž tančily rtutové plamínky, si pomalu otřel dlaně o lněnou zástěru. V klidu, který v té chvíli působil téměř provokativně, se opřel o masivní dřevěný nosič a lehce se pousmál.

„Pane Mikuláši, vy jste přece sám říkal, že chcete mouku nejjemnější, jakou kdy lidské oko vidělo. Tak jemnou, aby se v ústech rozplynula dříve, než ji stihnete pocítit,“ odpověvěl Janek tichým, až medovým hlasem.

„Tak kde sakra je?!“ zařval šlechtic a udeřil pěstí do těžkého dubového stolu.

Janek s povzdychem ukázal směrem k otevřenému oknu, odkud byl vidět proud řeky a vzdálené zdi Krumlova. „Vidíte to tichý vánčení? Právě teď, v tuto vteřinu, odnáší vaše mouka vítr. Je tak lehká, že ji gravitace neudrží. Je to tajemství mého nového mletí. Kdo chce takovou mouku, musí ji chytat do úst hned z mlýna, jinak prostě vyletí k mrakům.“

Mikuláš ztuhl. Jeho tvář se změnila z rudé na purpurovou. Pohled mu přejel po prázdném pytli a pak znovu na spokojenou tvář mlynáře. Byl to muž, který sice vládla zemi, ale v matematice a řemesle byl slabý jako zralý sýr.

„To je nesmysl! Žádná mouka nelétá!“ zakřičel, ale v jeho hlase už bylo slyšet zaváhání.

„Věřte mi, pane. Je to vzácný dar Vltavy a mých mlýnských kamenů. Pokud chcete zbytek svého objednaného množství, musíme jednat rychle. Ale pozor, pokud budete křičet, vítr se rozruší a vyženě zbytek mouky pryč z budovy dříve, než ji stihnu odměřit. Musíte být tiší jako myši, aby se zrna udržela v klidu.“

Mikuláš ztichl. Skutečně ztichl. Přikrčil se, zadržel dech a začal šeptat, přičemž se snažil nenápadně vhlednout do mlynářových zásobníků. Janek ho s naprostou přirozeností naváděl k vyjdušnému jezu, kde voda s hlučným šploucháním dopadala do koryta.

„Tady, právě tady je proud nejvíce nasycen vlhkostí, která mouku tíží. Pokud se postavíte tam, u samotného kola, a budete pozorovat, jak se voda točí, uvidíte, jak se vzduch stříbrně třpytí. To je ta mouka,“ šeptal Janek a s přátelským úsměvem ho jemně strčil směrem k mokrému břehu.

Šlechtic, poháněn chamtivostí a touhou vlastnit něco tak neobyčejného, se naklonil nad ledovou vodu. V ten moment se Janek bleskově pohnul. S lehkostí, kterou mlynář získal z let práce s těžkými vřeteny, vytrhl z pasu Mikuláše jeho kožený měšec se zbytkem zlatých mincí a s tichým smíchem se začal stahovat zpět do stínu budovy.

Vteřinu poté se ozval hromký plesk. Mikuláš, který se příliš naklonil za „stříbrným třpytáním“, ztratil rovnováhu a s hlučným výkřikem dopadl do ledové Vltavy. Voda ho sice hned vyplivila zpět na břeh, ale byla to voda studená, která z něj vyrazila veškerou pýchu i zbytek hněvu.

Když se promočený a třesoucí se šlechtic zvedl z bahna, Janek už stál u dveří mlýna a v ruce držel jeden jediný, malý pytlík s obyčejnou, hrubou moukou.

„Tady máte vzorek, pane Mikuláši. Ta zbytek už vítr bohužel odnesl. Ale věřte mi, ta, co vám zbyla, je ta nejpevnější, jakou jste kdy viděl. Tím, že jste se s ní v řece tak trochu setkal, jste ji v podstatě požehnal,“ řekl Janek a s poklonou zmizel uvnitř stavby.

Mikuláš stál v blátě, promočený do mází, s malým pytlíkem v ruce a s pocitem, že ho právě někdo velmi elegantně okradl, ale zároveň s podivným uznáním v srdci.

Kdykoliv dnes projdete kolem toho starého kola v ulici Široká, možná ucítíte v nose jemný prášek vzduchu. Někteří říkají, že je to jen prach z historie, ale místní vědí, že je to zbytek té nejjemnější mouky, která se z tohoto mlýna kdysi vznášela k nebi.

✦
Příběh se váže k památce Vodní mlýn, Široká čp. 80 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)