Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Lužický Seminář
  • Příběh: Lužický seminář

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Lužický seminář
Smyšlený příběh

Příběh: Lužický seminář

Příběh: Lužický seminář
❧

„Kde jsi to schoval, ty blázne? Kde je ten seznam!“

Hlas bratra Šimona se rozlehlo prázdným prostorem, kde právě teď, v červnu roku 1726, stál jen hrubý obrys základů a čerstvě položený kámen. Prach z rozmělaného vápna vířil ve vzduchu a osedal na černých kňěžských rouchách. Šimon stál tváří v tvář mladému pomocníkovi jménem Janu, který se třásl jako osika a v dlaních křečovitě svíral malý kousek pergaminu.

Kolem nich vládla hnullable hluk pražské Malé Strany, ale zde, v rámci budoucího Lužického semináře, se vzduch zdál být těžký a hustý, prosycený pachem vlhkého kamene a čerstvě kopaného bahna. Jan nepromluvil. Jen zíral do prázdna, jeho oči byly rozšířené a zornice malé jako špendlíkové hlavičky. V rukou držel papír, který neměl existovat. Byla to rada jmen, psaná rukou, která se zdála být starší než samotné zdi, jež se měly v tomto místě vyvrtat k nebi.

Šimon vytrhl pergamin z jeho prstů. Když se podíval na text, ztuhl. Jména na seznamu nebyla jména studentů, kteří měli z Horní Lužice přicházet studovat. Byla to jména lidí, kteří v Praze nikdy nežili, a přesto byla vedle nich uvedena přesná místa v budovně, která se teprve stavěla. Pokoje, chodby, kaple svatého Petra – vše bylo popsáno s děsivou přesností, jako by ten, kdo to psal, viděl budovu hotovou, přestože v tu chvíli zde stály jen první řady cihel.

„Tohle je žertv, Janu. Kdo ti to dal?“

Jan konečně otevřel ústa, ale místo slov z nich unikl jen chraplý zvuk, připomínající šumění větru v hlubokém lese. Ukázal prstem směrem k nároží, kde se v budoucnu měla objevit socha svatého Petra. V tu chvíli tam nebyl nikdo, jen prázdný prostor a hromada stavebního materiálu. Přesto však oba muži pocítili náhlý, mrazivý chlad, který jim pronikl až do morku kostí, i když slunce pálilo do klobuků.

Šimon se rozhodl tajemství pohřbít. Věřil, že pokud ten papír zničí, přeruší nit, která spojovala tento nově vznikající dům s něčím, co nebylo z tohoto světa. V noci, když město utichlo a jen občasně zazněl zvon z blízkých věží, se vrátil k základnímu kameni. Zapálil lucernu, jejíž žluté světlo vrhalo na hrobové stíny, a pergamin v plamenech spálil. Popel rozfoukal do prašného větru, aby nezbylo nic.

Jenže když se o několik let později budova dokončila a první bohoslovci překročili její práh, stalo se něco nevysvětlitelného. Jeden z mladých studentů, který se v budově zcela ztratil, přišel k bratru Šimonovi, který už byl tehdy starším mužem, a s úžasem mu oznámil, že v jedné z nově vyvrtaných stěn, hluboko v omítce, našel vytesaný seznam jmen.

Šimonovi zbledla tvář. Byla to přesně ta stejná jména, která před lety spálil. Jména byla vytesána do kamene zevnitř, jako by je tam někdo vryl v momentě, kdy se zdi zvedaly, přestože nikdo z dělníků ani architektů Dientzenhofera o žádném seznamu nemluvil. Co bylo ještě zvláštnější – vedle některých jmen byla vytesána data. Data narození a smrti, která se týkala lidí, kteří do budovy vstoupili až o deseti letech později.

Když Šimon položil ruku na ten chladný kámen, pocítil pod prsty jemné vibrování, jako by stěny dům dýchaly a šeptaly věci, které lidský rozum pojmout nemůže. Ten seznam nebyl jen seznamem obyvatel, byl to záznam osudů, které byly v tomto místě zapsány dříve, než se vůbec staly.

Kdo vytesal jména do zdí, které v tu dobu ještě neexistovaly, a proč se v budově Lužického semináře i po staletích občas ozývá šepot v jazyce, který už nikdo z přítomných nerozumí? Odpověď zůstala uvězněna v tichých chodbách a v kamenném pohledu svatého Petra, který z nároží budovy stále pozoruje každého, kdo vstoupí do tohoto domu s otázkou v srdci.

✦
Příběh se váže k památce Lužický seminář Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)