Příběh: Zlíchovský lihovar

V lahodném červnovém záři byl clíčem strhnut ze zdi širokého schodiště a dopadl s tvrdým z(lettere řed po kamenné podlaze. Oblouky jeho sklopeného těla se zmítaly v nárazech, až se všude rozplazila horečnatá podprsenka s modrým rosetem, znehybnělé ruce sevřely zkroucený náramek se skleněnou dýmkou. Oheň pracoval podkovovitě a z podlaze rozprskalo paprsky světla, které zachytily verše z rozbité sklenice. Zůstaly ušlechtilé písmena, které se zdály dýmat na táborovým ohni, nikdy nic tak dokonalého neviděl. Všude se rozpínal Blažej Morava, jeho rukou mokrý kabát se převaloval přes výstelku, jako by ho míjel obojživelný rašeliniště. Škubal zprvu do každého rohu, rozhlížel se, zdánlivě bez obav, zda se proděravělý štít nad ním neozval hlasovým znamením nebo věstí tmavá shromáždění. Ale nikdo nehrál na troubu, venku zářila lomená noc a mezi zdmi Fischlových varn fakticky vládla tma, kterou nechtějí ovládnout. Ve venkovském mrazu začala Blažejova ruka držet tučilou kovku, zvláštní paralytická ustavila jeho veliký prst v ostnatém stisku a touhle chvílí jako by se stalo něco neohlášeného.