Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Nová Lhota

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Nová Lhota
Smyšlený příběh

Příběh: Nová Lhota

Příběh: Nová Lhota
❧

„Utíkej, ty blázne, než tě tátě najde v těchto chodbách!“

Hana přitlačila ústy k rtu mladého muže, jen aby ho utišila. Stáli v úzké chodbě svalovité klenbou, kde vlhkost ze zdí pronikala až do kostí a vzduch voněl starým prachem a studeným kamenem. Nad nimi se klenuly lunety, které v šeru vypadaly jako hřbet obrovského zvířete. Jan, syn místního rychtáře Antonína Bergmana, ji však nepustil. Jeho prsty se křečovitě sevřaly kolem jejího zápěstí, zatímco v dálce zazněly těžké kroky a dunění bot o dlažbu.

„Neodejdu od tebe, dokud mi neslíbíš, že mě počkáš,“ šeptal Jan a jeho dech tvořil v chladu sálu bílé obláčky.

Hana se od něj prudce odtrhla a její hedvábné šaty zasyčely o hrubý povrch zdi. Podívala se na něj s očima plnými slz, které však nenechala stekat. Věděla, že její otec, Jindřich Haugvic z Biskupic, s takovým spojením nikdy nesouhlasí. Pro šlechtice z Biskupic byl syn kutnohorského rychtáře jen někým, kdo měl spravovat účty a hlídat sklady, nikoliv někým, kdo si daredl z ruky dcery z rodu Haugviců.

„Jsme z jiných světů, Jane. Podívej se kolem sebe,“ Hana ukázala rukou na stěny, kde se v šeru rýsovaly barvy dávných malovidel. Obrazy vesnic a polí, které obklopovaly Novou Lhotu, vypadaly v poloměru svíček jako živý svět, do kterého neměli přístup. „Můj otec už rozhodl. Odvezou mě pryč, dříve než stihne zakvítnout jaro.“

Jan udělal krok vpřed a přitáhl si ji k hrudi. Hana ztuhla, ale po chvíli do něj zabořila obličej. Cítila vůni kůže a tabáku, kterou nosil v šatech, a slyšela, jak mu v hrudi buší srdce jako uvězněný pták. V ten moment se svět za branami tvrze přestal hýbat. Nebyly tu stavovní rozdíly ani pečetě na dopisech, jen dva lidé v chladném objetí renesančního sídla.

„Najdu způsob. Prodam vše, co mám, koupím si cestu k tobě, nebo tě prostě ukradnu z tohoto domu,“ vyhrkl Jan a jeho hlas se zlomil.

Hana se zasmála, byl to však zvuk plný hořkosti. Vzala jeho ruku a přiložila si ji na líc. „Tento dům není jen domov, Jane. Je to klec s krásnými vzory na zdech. Pokud z něj odejdu, nevrátím se už nikdy.“

Kroky v chodbě se přiblížily. Zpoza rohu se objevil stín vysokého muže. Jindřich Haugvic z Biskupic stál v portálu, jeho tvář byla v šeru nečitelná, jen oči mu zályskaly nenávistí. V ruce svíral těžkou hůl, kterou s pravidelností metronom tloukl do podlahy.

„Hano, pryč od tohoto člověka,“ pronesl hlasem, který připomínal drcení kamení.

Jan se nepohnul. Stál pevně, i když se mu třásly kolena. „Miluji ji, pane. a ona mě miluje taky.“

Jindřich se krátce a chladně zasmál. „Láska je luxusem, který si lidé tvého stavu nemohou dovolit. Odveďte ho ven. Okamžitě.“

Hana vykřikla, ale silné paže sloužících ji uchopily a začaly táhnout směrem k horním komnatám. Jan se pokusil probojovat vpřed, ale byl přimět k zemi. Zatímco ho táhli k východu, Hana se k němu naposledy otočila. Nebyla slova, jen jeden krátký pohyb rukou, jako by chtěla zachytit poslední zbytek vzduchu, který společně dýchali.

Dveře za ní s hlučností hromu dopadly a zámek cvaknul.

Jan zůstal stát na dvoře, kde v mrazivém vzduchu visela tichá prázdnota. Díval se na bílé zdi s červenými pásy, které teď vypadaly jako krvavé rány na těle domu. Věděl, že z tohoto místa už nic nevrátí.

Dnes už jen ticho vládne v klenutých chodbách a barvy na stěnách pomalu vybledají pod vrstvami prachu a času. Kdo však v tichosti projde kolem starého portálu, může zaslechnout ozvěnu jediného vzdychu, který zůstal uvězněn v kameni navždy.

✦
Příběh se váže k památce Nová Lhota Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)