Arcibiskupský zámek v Kroměříži je jednou z nejvýznamnějších pamětihodností moravského regionu. Spolu s přiléhající Podzámeckou zahradou a nedalekými Květnými zahradami tvoří jedinečný kulturní komplex, který od roku 1995 nese statut národní kulturní památky a od roku 1998 je zapsán na Listinu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Dnes v něm sídlí Národní památkový ústav a jeho sbírky spravuje Arcidiecézní muzeum Olomouc.

Historie zámku sahá daleko do minulosti. V roce 1110 koupil olomoucký biskup Jan II. trhovou osadu Kroměříž, která se tak stala součástí majetku olomouckého biskupství. Když na konci 13. století povýšil biskup Bruno ze Schauenburku Kroměříž na město a zavedl zde správu biskupských záležitostí, dal na místě dnešního zámku postavit gotický hrad. Během renesance za biskupa Stanislava I. Thurzy (1496–1554) byl tento hrad přestavěn na renesanční zámek.

Třicetiletá válka však přinesla zánik a zkázu. V roce 1643 byla Kroměříž dobyta a zničena švédskými vojsky generála Lennarta Torstensona. Obnova přišla až pod vedením biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna (1665–1694), který nechal zámek vystavět do dnešní podoby podle projektů císařských dvorních architektů Filiberta Luccheseho a Giovanniho Pietra Tencally. Катастrofu přinesly znovu požáry: v roce 1752 vypukl ve městě mohutný požár, který zničil desítky domů a značně poškodil druhé poschodí a zámecké interiéry. Stavební obnova trvala dvacet let a byla dokončena za biskupa Hamiltona. V letech 1848–1849 se zde konalo zasedání Ústavodárného říšského sněmu rakouských národů, což zámku dodalo politickou váhu.

Dvacáté století přineslo další vyzkoušení. V posledních dnech druhé světové války zapálila věž ústupující německá vojska, avšak kroměřížští občané požár uhásili a věž byla v letech 1947–1948 zrekonstruována. Nejnověji, v roce 2024, byla po pěti letech dokončena rozsáhlá rekonstrukce za téměř 250 milionů korun, během níž byl obnoven krov, instalováno nové bezpečnostní a protipožární zařízení a restaurovány vybrané interiéry včetně Sněmovního sálu.

Architektonicky je zámek příkladem mimořádné barokní stavby. Jeho dominantu představuje 84 metrů vysoká věž se čtyřbokou hranolovou obrannou věží – pozůstatkem původního biskupského hradu. V létě 1768 byla věž definitivně opravena a pokryta mědí. Na jejím vrchol vede 206 schodů. Vnitřní prostory jsou hierarchizovány: přízemí se věnovalo hospodářským účelům, druhé podlaží sloužilo reprezentaci, třetí podlaží zdůrazňovalo biskupovu světskou a úřední moc. K zámku přiléhá romantická Podzámecká zahrada a v blízkosti se rozprostírá barokní Květná zahrada s geometrickým stavbou, obě vytvořené za biskupa Karla II.

Dnes jsou veřejnosti přístupná obě patra zámku, věž a sala terrena. Zámek ukrývá bohaté sbírky obrazů, knih a hudby s kořeny v dlouhé sběratelské tradici. Je nejen unikátním historickým objektem, ale také živým badatelským centrem a nepostradatelnou součástí moravského kulturního dědictví.