Bechyňský most Duha – původně nazývaný Jubilejní most – představuje spojitost mezi levým břehem Lužnice, kde leží železniční nádraží, a zbytkem města Bechyně na břehu pravém. Jde o stavbu, která řešila složitý provoz: po mostě vede silnice číslo 122 (trasa Týn nad Vltavou – Bechyně – Opařany) i elektrická železniční dráha trati Tábor–Bechyně. Železniční kolej je umístěna ve východním okraji vozovky, a během průjezdu vlaku je silniční provoz ze směru Týna do Bechyně zastaven.

Počátky příběhu sáhají do počátku 20. století. Když Ing. František Křižík v letech 1902–1903 projektoval a zbudoval elektrizovanou trať mezi Táborem a Bechyní, skončila mimo samotné město, na levém břehu Lužnice. Cestující tak museli překonávat náročnou cestu – dva až tři kilometry do místní části Zářečí, kde existoval jen malý most dlouhý pouhé dva metry s nosností tří tun. Postupem let se ozývala stále silnější potřeba nového propojení. V roce 1924 začala jednání; 15. listopadu 1925 Ministerstvo veřejných prací zadalo stavbu podle projektu Ing. Dr. Eduarda Viktory firmě Hlava a Dr. Kratochvíl.

Staveniště vstoupilo do života v květnu 1926. Nejnáročnější práce – vybetování obloukových pasů se ztužidly – trvaly do začátku prosince. Zbylé betonářské práce pokračovaly zhruba do konce roku 1927 a stavba byla dokončena v létě 1928. Všechny materiály pocházely z okolí: písek z Lužnice samotné a štěrk z nedalekého kamenolomu Čermák. Na stavbě pracovalo čtyři sta lidí, a přesto – což bylo pro tak složitou stavbu mimořádné – nedošlo k žádnému smrtelnímu úrazu ani k závažnějšímu zranění.

Slavnostní otevření se uskutečnilo 28. října 1928, v den 10. výročí vzniku Československé republiky. Souběžně se prodlužovala i železniční trať do nového nádraží na okraji Bechyně a budovala se nová příjezdní silnice.

Stavba měřila 190,50 metrů na délku a 8,9 metru na šířku. Hlavní oblouk – jádro mostní konstrukce – měl rozpětí devadesáti metrů a vzepětí osmatřiceti metrů. Střed oblouku se tyčil do výšky necelých šedesáti metrů nad hladinu Lužnice. Hlavní pole tvořily dva obloukové pásy spojené ztužidly, vzdálené ve vrcholu šesti metry a u základů osmi a čtvrt metry od sebe.

Půvabný oblouk, kterým se most tyčí nad údolím, si v průběhu času vysloužil přezdívku „Bechyňská duha". Stavba zaujala i tvůrce československých poštovních známek – na souboru „Krajiny, hrady a města" vyšla v listopadu 1940 známka v hodnotě pěti korun. Věhlas stavby dosvědčuje i mohutná série leptů od malíře a grafika Richarda Laudy z Jistebnice, které zachycovaly stavbu mostu v Bechyni z let 1926 až 1928. Stavba byla zaznamenána v dokumentárním snímku, který později vysílala česká televize.

Od září 2003 do října 2004 proběhly na mostě rozsáhlé opravné a rekonstrukční práce. V roce 2014 byl most prohlášen národní kulturní památkou.