Budeč se rozkládá na katastru Kovár v nadmořské výšce kolem 260 až 280 metrů na ostrožně, která se táhne od Brandýska k Zákolanům u obce Zákolany v okresu Kladno. Hradiště přitahuje již tisíc let pozornost a tradici – nejen archeologů, ale také legend a písemných zpráv o počátcích českého státu.

Vrch byl osídlen již v nejstarších dobách. Archeologické nálezy dokazují obydlení již v pravěku, konkrétně z období mohylové kultury střední doby bronzové a později z knovízské kultury pozdní doby bronzové. V knovízském období zde již bylo vybudováno první kamenné opevnění. Když ve slovanském období převzali Budči Slované, postavili novou hradbu přímo na zbytcích pravěkého fortifikačního systému, předpokládá se, že snad již v 9. století za knížete Bořivoje.

Klíčová událost v dějinách Budče se datuje mezi roky 895 a 905, kdy zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra. Toto zasvěcení sv. Pavlovi bylo doplněno až v 16. století. Právě s tímto místem spojují staré legendy o sv. Václavovi tradici, že zde v mládí pobýval a učil se Žaltáři. Legenda Crescente fide zmiňuje, že jej jeho otec, blahoslavený kníže Vratislav, poslal do hradu Budeč, aby ho zde určitý kněz jménem Učen vyškoloval. Toto zakotvení ve svatováclavských legendách postupně rozmnožilo tradici Budče jako centra vzdělanosti, kterou v pozdějších dobách přibral a dramaticky rozvinul kronikář Václav Hájek.

Z pisemných pramenů je zřejmé, že v 10. století patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Avšak ve 12. století se situace radikálně změnila – Budeč se neobjevuje v písemných zprávách ani ve výčtu důležitých hradů a nejsou zmíňováni žádní jejích správci. Tato absence naznačuje, že místní hradiště ztratilo svůj státoprávní význam. Osídlení zde sice pokračovalo ještě několik staletí, ale návrší se postupně vylidňovalo, až zůstaly jen zbytky valů a kostely se hřbitovem.

Na přelomu 9. a 10. století byla na akropoli vybudována zmíněná rotunda sv. Petra. Z první poloviny 10. století pochází pohřebiště přiléhající k tomuto kostelu, kde archeologové odkryli 56 hrobů. U některých pohřbených se našly takové předměty jako náušnice, gombíky či ostruhy.

V 19. století inspirovala pověst o Budči jako údajném středisku vzdělanosti pedagoga Karla Slavoje Amerlinga. Ve 40. letech založil na pražském Novém Městě průmyslovou školu nazvanou Budeč, což byl projekt však brzy ztroskotal pro nedostatek prostředků. Samotná tradice Budče se odrazila také v názvech řady tehdejších učitelských spolků.

Od roku 1962 je areál budečského hradiště prohlášen národní kulturní památkou, v roce 1967 byla rotunda a hradiště zapsána jako kulturní památka. V roce 2011 byl v okolí vymezen přírodní park Okolí Okoře a Budče. Dnes je území značeno turistickými trasami Klubu českých turistů a zůstává místem, kde lze doslova kráčet staletími.