Hrad Švihov stojí na území Čech již od roku 1375, kdy jej poprvé zmiňují historické prameny. Zakladatelem byl rod Švihovských z Rýzmberka, který zde měl své rodové sídlo. Během husitských válek 15. století se hrad ocitl v majetku Viléma III. Švihovského z Rýzmberka, přesvědčeného odpůrce husitů. Když husitské vojsko Švihov v roce 1434 obléhalo, jejich taktika byla jednoduchá — vypustili hradní příkopy. Posádka se bez vody nemohla bránit a vzdala se. Vilém se zde však brzy vrátil a předpokládá se, že zde dožil.

Zlomovým obdobím pro vzhled hradu byla léta 1480 až 1489, kdy na příkaz Půty Švihovského z Rýzmberka (syna Viléma III.) došlo k nákladné přestavbě v pozdní gotice, v době krále Vladislava Jagellonského. Po Půtově smrti pokračovali v budování jeho synové, přičemž si na stavbu pozvali významného architekta Benedikta Rejta. Tento období pozměnilo hrad v podobu, kterou známe dodnes.

Roku 1548 hrad převzali Kavkové z Říčan, leč jejich hospodaření bylo slabé — již v roce 1598 jej byli nuceni prodat rodu Černínů z Chudenic. Tento rod zůstal vlastníkem po staletí. Třicetiletá válka přinesla i Švihovským husté útoky — švédská vojska hrad bezúspěšně obléhala. Po válce se však objevila nová hrozba. Habsburský císař Ferdinand III., patrně se obávaje, že by se hrad mohl stát „nedobytnou líhní protihabsburského odporu", vydal rozkaz k demolici. Ten se však nikdy nerealizoval v plném rozsahu — byla pobořena jen část hradeb a zasypány hradní příkopy. Zbylé paláce, kaple a bašty se postupně změnily na sýpku, což je paradoxně chránilo před rozsáhlejšími přestavbami, přestože docházelo k jejich postupnému chátání.

Rodu Černínů hrad zůstal až do roku 1945, kdy jej na základě Benešových dekretů převzal československý stát v dezolátním stavu. Rozhodující obrat přišel v roce 1950, kdy pod vedením architekta a památkáře Břetislava Štorma začaly pokrokové rekonstrukční práce. Byly citlivě sanovány fasády, vyčištěny interiéry a obnoveny původní výmalby. Z původního vybavení se zachovaly pouze části z hradní kaple — především čtyři busty svatých církevních otců Ambrože, Augustina, Jeronýma a Řehoře. Po roce 1990 přišlo několik pokusů o regotizaci, větší opravy se pak realizovaly po povodních v srpnu 2002. V dalších letech byly obnovovány gotické fasády kaple a severního paláce pod vedením architekta Václava Girsy. Roky 2014–2016 přinesly opravu vstupní věže a její první komplexní zpřístupnění veřejnosti.

Jádrem hradu je dvojice obytných paláců, pětipatrová vstupní věž a hradní kaple stojící na polygonální obranné baště. Zčásti se zachovala vnitřní hradba se čtyřmi okrouhlými nárožními baštami — Červená je patrná se svými původními freskami, Bílá pouze zčásti, zbylé bašty jsou částečně zachovány.

Dnes je hrad spravován Národním památkovým ústavem a je volně přístupný veřejnosti. Slouží jako kulturní středisko pro svatby, výstavy, koncerty a festivalové akce. Hrad se stal také oblíbenou filmovou lokací — roku 1973 se zde natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku, později filmy Šašek a královna či Tři životy. Ročně se tu koná hudební festival Hrady CZ.