Dům kramáře Kříže Budova

Bývalý dům kramáře Kříže stojí na Staroměstském náměstí čp. 1/2 a představuje jednu z nejcennějších dochovaných gotických měšťanských staveb své doby. Od roku 1458 je součástí Staroměstské radnice. Vznikl v polovině 13. století jako prostřední ze tří kamenných domů se základy z opukového zdiva. Svým jménem vděčí majiteli Křížovi, kterého písemné prameny připomínají v letech 1364 až 1413. Své podnikatelské zázemí měl kramář s manželkou Annou a třemi syny: Janem, Václavem a Petrem.

Kříž patřil k vlivným staroměstským měšťanům, čímž dokazuje jeho zvolení do úřadu konšela mezi lety 1382 až 1402. Jeho bohatství a vlivu odpovídal majetek: vlastnil domek severně od radničního bloku za kostelem sv. Mikuláše. V roce 1387 pak koupil kupecký domek, k němuž náleželo lukrativní právo vybírat nájemné od všech pekařů торговавших na jižní straně tržiště. Později vlastnil také Krennův dům na Staroměstské straně (zbořený roku 1901) a velký stavební pozemek od kostela sv. Jiljí až k Betlémskému náměstí, který daroval na stavbu Betlémské kaple s univerzitní kolejí. Navíc vlastnil vinici u Košíř a vesnici Chvaly.

Architektonicky je dům vzácně dochovaným příkladem gotické stavby z doby Václava IV. s výrazně převýšenou sedlovou střechou. Suterén obnáší opukové kvádříkové zdivo s valenou klenbou. Přízemí rozděluje vstupní síň s dvěma cihlovými pasy, na nichž spočívá dřevěný strop. Střešní okénka byly doplněna až po roce 1854, kdy také vznikla novogotická úprava vikýře s pilastry a pěti fiálami na štítu. Pod hlavní římsou fasády se rozprostírá vzácná galerie 19 tesaných znakových štítů. Středem dominuje znak Starého Města s hradbou a třemi věžemi, po stranách pak po devíti znacích pražských patricijů a členů staroměstské městské rady z 15. a 16. století. Tuto galerii obnovil podle staršího podání Jan Erazim Vocel v letech 1852 až 1854.

Kolem roku 1600 byla v prvním patře vybudována renesanční vestavba balkónu s trojosým portálem, na němž je vytesán latinský nápis Praha Caput Regni (Praha matka měst). V tympanonu se nachází staroměstský znak se zlatou korunou císařské veličenstva. Na fasádě visí i desky s výroky humanistů Martina Kuthena a Julia Scaligera. Historicko-architektonické úpravy z roku 1854 provedl Josef Schöbl, o dva roky později došlo k rekonstrukci interiérů. Rok 1901 znamenal instalaci výtahu. Vrata podle návrhu architekta Bernharda Gruebera původně následovala gotický vzor s polokruhovým záklenkem, po roce 1960 byla nahrazena skleněnými. Po roce 1945 byla zahrada vedle vchodu zazděna a osazeny zde bronzové desky. První z roku 1971 ohlašuje prohlášení historického jádra Prahy památkovou rezervací, deska z roku 1992 pak vícejazičné oznámení o zapsání Prahy na seznam UNESCO.

Dům je veřejnosti přístupný jako součást prohlídky Staroměstské radnice. Radní síň v prvním patře nyní slouží jako sálec pro sňatky. Ve druhém patře se nachází další radní síň, která vznikla za doby Jiřího z Poděbrad a kterou lze navštívit cestou vedoucí přes historické schodiště a předsálí s obrazy od Václava Brožíka.